08/07/2026
Jak jsme vybudovali největší mládežnickou organizaci v Česku?
Myslím, že hlavně tím, že jsme na to nikdy nešli jako na budování organizace.
Po minulém příspěvku, kdy jsem řekl, že končím, mi přišlo docela dost zpráv s otázkou, co podle mě stálo za úspěchem Mladé ODS. Jak se během pár let podařilo vyrůst z nápadu několika lidí na největší mládežnickou politickou organizaci v zemi.
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že odpověď je vlastně docela jednoduchá. My jsme totiž nejdřív nebudovali organizaci, ale byli jsme parta nadšenců, která to nadšení přenášela dál.
Fakt to nezačlo stanovami, funkcemi, předsednictvem ani pravidelnými schůzemi. Začalo to tím, že se kolem sebe potkala skupina lidí. A ti spolu chtěli trávit čas. Chodili jsme na pivo, jezdili na výlety, běhali, řešili politiku, školu, život a mezi tím jsme postupně začali dělat víc a víc věcí.
Nebyla to parta lidí, která se jednou za měsíc sešla v zasedačce, odhlasovala zápis a rozešla se domů. Byli jsme normální vysokoškoláci, kteří spolu trávili čas i mimo politiku.
Nikdy jsme si moc neříkali, že potřebujeme dalších deset dobrovolníků na rozdávání letáků. A už vůbec jsme si neříkali, že jednou budeme tam a tam a dostane nás to do placených funkciček. Spíš jsme přemýšleli, koho bychom mezi sebe chtěli. Kdo zapadne. S kým bude dobré sedět několik hodin v autě (pro zasvěcené, komu nebude vadit jet vlakem místo autobusem) cestou na akci. Kdo po kampani nezmizí hned domů, ale zůstane ještě chvíli s ostatními.
To je podle mě obrovský rozdíl. Dobrovolník přijde na jednu akci. Kamarád přijde příště znovu. A často přivede další lidi. Proto podle mě nejlepší nábor nikdy nebyl o přesvědčování lidí, proč mají něco dělat. Lidé kolem nás prostě viděli, že nás to baví. Viděli fotky z akcí, kampaní, výjezdů nebo teambuildingů. Viděli, že to není jen práce, ale i komunita. A chtěli být u toho.
A úplně stejně to bylo se sněmy, poradami a bůhví jakým administrativním peklem, které já osobně vyloženě „miluju“. Samozřejmě byly a jsou potřeba. Něco se domluvit oficiálně musí. Ale ty nejdůležitější věci podle mě nikdy nevznikaly v zasedačce. Vznikaly v autě cestou z kampaně, po akci na pivu, na teambuildingu, při stavění stánku v úmorným vedru nebo úplně obyčejně někde mezi řečí.
Právě tam mezi námi vznikala důvěra. A bez důvěry se podle mě nedá dlouhodobě dělat vůbec nic.
Když se mě teda dnes někdo ptá, co stálo za úspěchem Mladé ODS, mohl bych mluvit o marketingu, kampaních, sociálních sítích, merchi, akademiích nebo organizační struktuře. Všechno z toho bylo důležité, ale až jako další krok. Úplně první byla parta lidí, kteří spolu chtěli trávit čas a věřili, že má smysl něco dělat. A z té party potom přirozeně vyrostla organizace.
