02/02/2026
Dnes jsem musel glosovat tento spolek. Jinak to nešlo:
Milion chvilek: demokracie na baterky
Milion chvilek pro demokracii je důkazem, že i demokracie potřebuje stálý dohled. Ideálně z pódia, s ozvučením, světly a jasně daným manuálem správného myšlení. Protože když lid nevolí tak, jak by měl, není to vůle lidu — je to „problém demokracie“.
Hnutí, které začínalo jako spontánní odpor, dnes funguje jako servisní organizace morální paniky. Kdykoliv se v politice něco stane, někdo z Milionu chvilek zatáhne za skleněnou klapku: „Pozor, demokracie v ohrožení!“ A je jedno, jestli jde o zákon, výrok nebo jen špatně zvolený tón hlasu. Ohrožení musí být pravidelné, jinak by veřejnost mohla začít mít vlastní názor.
Milion chvilek se rád tváří jako hlas občanské společnosti. Zajímavé je, že občanská společnost se s nimi shoduje zhruba do chvíle, než projeví odlišný pohled. Pak se z občana stává dezorientovaný jedinec, populista, nebo rovnou užitečný idiot. Dialog skončil, jdeme demonstrovat.
Nejsme politická strana, tvrdí Milion chvilek. Jen mají jasno v tom, kdo musí odejít, kdo nesmí vládnout a kdo je morálně nezpůsobilý řídit stát. To není politika — to je vyšší forma osvícení. Takové, které se nediskutuje, ale sdílí na sociálních sítích.
Největší paradox? Hnutí bojující za demokracii má s demokracií dlouhodobý problém: občas totiž vyprodukuje výsledky, které se mu nelíbí. A tak je potřeba lid „vzdělávat“, vysvětlovat mu, kde udělal chybu, a v krajním případě mu to dát pocítit z Letné, Staromáku nebo Václaváku.
Milion chvilek tak dál bdí. Ne nad mocí, ale nad tím, aby se náhodou neztratila správná interpretace reality. Demokracie zatím žije. Jen trochu unavená. A podezřívavě se dívá, kdo ji dnes přijde zachraňovat.