CHKO Soutok - oficiální profil

06/09/2026

💔Můžeme postrádat přírodu, kterou jsme nepoznali?

Když se řekne úbytek biodiverzity, možná si představíme exotická zvířata mizející kdesi daleko od nás (např. vyhynutí nosorožce bílého severního). O druhy však přicházíme i tady, v české krajině. K hlavním příčinám úbytku biodiverzity patří ničení a fragmentace stanovišť, změny ve využívání krajiny, znečištění a šíření invazních druhů. Právě na tyto a další negativní vlivy se zaměřuje ochrana přírody, jejímž cílem je mimo jiné zachovat druhovou rozmanitost a chránit a obnovovat biotopy, které jsou pro jednotlivé druhy nezbytné.

I příroda Soutoku už o některé druhy přišla. Dnes si představíme jeden z nich.
Je jím jepice dlouhochvostá 🦟

Jde o největší známý druh jepice na světě. Včetně dlouhých štětů může dosahovat délky až kolem 12 cm. Její larvy žijí přibližně tři roky ukryté v bahnitých a jílovitých sedimentech řek. Pomocí silných předních končetin si v nich vytvářejí chodbičky, především v místech, kde řeka přirozeně podemílá své břehy.

Erozní břehy, říční lavice, vedlejší ramena i pravidelně zaplavovaná místa, to vše bylo výsledkem přirozené dynamiky řek. A právě o tu jsme na Moravě a Dyji přišli.
Jepice dlouhochvostá přitom nebyla žádným jejich skrytým obyvatelem. Masový výlet dospělců, kteří jsou známí svým velmi krátkým životem, je považován za spektakulární přírodní fenomén a bývá přirovnáván k „rozkvetení řeky“. Vlivem změn říčních ekosystémů však tato jepice u nás postupně vymizela a my o tuto krásnou podívanou přišli. Abychom ji viděli, museli bychom do povodí Tisy nebo Dunaje.

Z dolního úseku Moravy zmizela jepice dlouhochvostá před rokem 1935 a tím skončil její výskyt na území České republiky. Přitom o její přítomnosti psal ještě roku 1923 prof. Jan Zavřel, zakladatel zoologického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, jehož citaci jsme zde použili.
A protože fotky této jepice ze Soutoku zkrátka nemáme, pokochejme se alespoň videem od řeky Tisa https://www.youtube.com/watch?v=gHohfz5iKBA

Anemoia

Více zde:https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/chko-soutok-znamy-i-neznamy-raj-vodnich-bezobratly.pdf

04/09/2026

02/09/2026

Zveme vás na tradiční místní akci, letos na téma opylovačů, kde se můžete potkat i s námi. Těšíme se.

https://www.facebook.com/malinkoviczahradnicentrum/posts/pfbid02iYEqVcAPbtXG3UJ1bb5vQRKTWVWk8xxGsPFkbodDJRMr3foPhv5R8PHhaBTY9RSzl?rdid=kHmqvm6AlgHD2L9b #

Už za necelé dva týdny nás o víkendu můžete navštívit na podzimní akci! Tradiční dýňování bude tentokrát spojeno s výstavou Svazu zahrádkářů Čmelák v zahradě!

24/08/2026

20/08/2026

Bobří pomoc v boji se suchem

Před rokem obletěla svět zpráva, že bobr v CHKO Brdy ušetřil státu miliony.
I nám v CHKO Soutok pomáhá činnost bobrů se zádrží vody. Ne všude je jeho činnost vítaná, ale v místech, kde ho můžeme nechat pracovat, je vidět, že i v tomto suchém létě pomáhá udržovat v některých částech luhu vyšší hladinu vody a vytváří mokřady.

Zatímco je okolní krajina vyprahlá, tam, kde si to bobři upravili k obrazu svému, je v tůních, slepých ramenech, i na loukách vody dost. Takový mokřad na sebe váže pestrý život od bezobratlých až po vodní ptactvo.

O činnosti bobrů pojednává i dokument Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: https://youtu.be/GSTw8qmBP4Y

Původní bobři byli na našem území vyhubeni v 18. století, novodobá populace bobrů v Česku vznikla kombinací reintrodukce v 80. letech a přirozené migrace z Rakouska a Německa. Od 90. let se tento druh šíří prakticky po celé republice.

Znáte další místa, kde bobr svou činností přispěl k rozmanitosti a oživení krajiny? Podělte se s námi o své příklady.

17/08/2026

Lekníny - bílé perly Soutockých tůní a mrtvých ramen

V zahradních jezírkách běžné, v přírodě vzácnost. Úbytek leknínů nejen v krajině soutoku Moravy a Dyje je spojen s regulací řek a taky zvýšenou intenzitou zarybnění tůní a rybníků. Nízká průhlednost vody a zvýšený tlak ryb znemožňuje klíčení semenáčků a přežívání mladých rostlin.
Proto nám udělal nedávný nález velkou radost. Protože jsme květy leknínů viděli jen z dálky, při další návštěvě jsme se vybavili tak, abychom si mohli květy prohlédnout zblízka a o tu krásu se s vámi podělit.

Ani pro specialisty není jednoduché odlišit některé zahradní kultivary od divokých druhů leknínů, tedy leknínu bílého a leknínu bělostného, které jsou u nás chráněné. Tato lokalita však výskytem leknínů byla známá a poslední záznam o leknínu bílém odtud máme z roku 2010 (naposledy pozorování uvedeno v Nálezové databázi).

Lekníny jsou zajímavé také svou vazbou na hmyz. Jejich květy hojně navštěvují různí opylovači, zejména brouci, blanokřídlí a dvoukřídlí, které láká jejich vůně, barva i bohatá nabídka pylu. A leknín není jen zdrojem potravy pro opylovače, jeho listy a někdy i květy obývají specializovaní býložravci. Setkat se na nich můžeme například s mandelinkou bázlivcem leknínovým nebo s mšicí leknínovou.

13/08/2026

Děkujeme za úklid kolem Moravy.

12/08/2026

Ztracené povodně a nový jez u Pohanska

Častějšími a delšími periodami sucha jsou ohroženy i lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje. Ten největší dopad na ně však měly již v minulosti změny na řekách, které zabraňují jejich přirozené dynamice. Na tom, že voda je naprosto zásadní pro nivní krajinu a je potřeba ji na Soutok co nejvíce dostat, panuje shoda napříč profesemi.

Problém je, že voda se dnes do poldru Soutok dostává jen obtížně. Stávající jez u Pohanska měl původně sloužit k jeho napouštění při extrémních povodních. Díky změně manipulačního řádu je dnes možné poldr a lužní lesy zaplavovat každoročně. Jenže Dyje má stále méně vody a její koryto se postupně zahlubuje. Aby se voda do poldru vůbec dostala, je jí potřeba stále více. A více než 95 % vody, která se uvolní z Nových Mlýnů, nakonec odteče dál do Moravy.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR výstavbu nového funkčního jezu, který dostane vodu dále do lužního lesa i za menších průtoků, ve všech ohledech podporuje. Dokonce jsou na tuto technickou stavbu přislíbeny dotace z Operačního programu Životní prostředí. Jez bude mít klapky, které budou většinu roku sklopené a neměly by představovat migrační bariéru pro ryby, nesníží úroveň protipovodňové ochrany, ani neovlivní chod sedimentů. Klapky budou zdvižené jen na dobu, kdy se bude povodňovat poldr Soutok.

Soutok Moravy a Dyje potřebuje nejen vodu v korytech, ale vodu, která se dostane z břehů a vrátí se tak dynamika, kterou povodně přináší.

Více o této problematice zde: https://soutok.aopk.gov.cz/-/ztracene-povodne-a-novy-jez-u-pohanska?redirect=%2Fhomepage