20/08/2026
Při příležitosti 58. výročí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy jsme požádali o krátké vyjádření českého historika, chrudimského rodáka a absolventa místní obchodní akademie, PhDr. Vojtěcha Kyncla, Ph.D., o krátké zhodnocení.
Velice děkujeme.
21. srpen 1968. Okupace, která nezničila jen svobodu, ale i naději
Dějiny Československa jsou poznamenány třemi velkými zkušenostmi s vojenskou agresí, které zásadně změnily naši společnost. První světová válka, druhá světová válka a sovětská okupace Československa v roce 1968.
Každá z nich měla jinou podobu. První světová válka byla z hlediska počtu obětí největší katastrofou. Zahubila miliony lidí a rozvrátila svět, v němž žily celé generace. Na každé české návsi najdeme jména desítek místních mužů, kteří se nevrátili ke svým rodinám a na svá hospodářství. Druhá světová válka byla nejkrutější. Přinesla průmyslové vraždění, genocidu, okupaci a záměrnou likvidaci celých skupin obyvatel. Z nacistických lágrů se vrátilo přes sedmdesát tisíc vězňů. Mnoho z nich zažilo i první válku. Přes tři sta tisíc obyvatel válku nepřežilo.
Sovětská okupace v srpnu 1968 znamenala jiný druh tragédie. Pro mnoho pamětníků přišlo už druhé deja vu válečné vřavy. Nešlo jen o šest tisíc tanků v ulicích, zatýkání nebo omezení svobody. Nejhlubší škoda spočívala v likvidaci naděje a v dlouhodobém ohnutí společenského charakteru. Okupace definitivně pohřbila představu, že lze vytvořit svobodnější a odpovědnější společnost, která by spojila demokracii, sociální spravedlnost a lidskou důstojnost.
Politická okupace komunisty po únoru 1948 byla v roce 1968 potvrzena okupací vojenskou. Normalizace pak na dvě desetiletí upevnila systém, který stavěl na nedůvěře, přizpůsobení a rezignaci. Ideologie třídního boje odmítala zkušenosti předchozích generací, zpochybňovala odborné znalosti, kulturní tradice i odpovědnost člověka vůči společnosti a krajině. Právě v tomto období se posílily některé rysy, které dodnes označujeme jako „českou malost“ – nedůvěra vůči okolnímu světu, opatrnost před spoluprací, přesvědčení, že každý se musí postarat především sám o sebe, a neochota věřit v solidaritu doma i za hranicemi.
Připomínat 21. srpen proto neznamená jen vzpomínat na minulost. Znamená připomínat si, že svoboda, důvěra a otevřenost společnosti nejsou samozřejmostí. Stejně jako kdysi tanky nezničily jen budovy a instituce, ale především lidské postoje, i dnes záleží na tom, zda budeme společnost stavět na strachu a nedůvěře, nebo na spolupráci, odpovědnosti a vědomí, že naše místo je v Evropě, nikoli proti ní. Nejlepší odpovědí na srpen 1968 není strach ani rezignace. Je jí občanská společnost, o níž usiloval Masaryk – společnost svobodných lidí, kteří chrání nedělitelná lidská práva, odmítají nenávist, populismus i všechny totalitní ideologie a vědí, že demokracie není stav, ale každodenní práce.
Vojtěch Kyncl
Historický ústav AV ČR
