28/07/2026
Chtěla „jen“ pomáhat. Nakonec našla směr, kterým se chce ubírat
Někdy stačí jediný krok, aby se člověku otevřela úplně nová cesta.
Pro naši dobrovolnici Anet to byla prostá touha pomáhat druhým. Dnes říká, že rozhodnutí stát se dobrovolnicí patří k těm nejlepším, která kdy udělala.
Myšlenka věnovat svůj čas druhým se u ní začala rodit v letech 2020 a 2021. Už dříve si všímala, že ji přirozeně těší pomáhat lidem – ať už doma při péči o nemocného dědečka, nebo úplně cizím lidem v běžných situacích. Chvíli dokonce přemýšlela o tom, že by jednou působila jako lékařka na humanitárních misích. Postupně ale zjistila, že cestou, která jí dává největší smysl, je dobrovolnictví.
„Když jsem přemýšlela, kam bych mohla jít, jako první mě napadla ADRA. Trvalo mi sice nějakou dobu, než jsem se odhodlala napsat, ale nakonec jsem se k tomu dostala.“
Na svůj první pohovor vzpomíná dodnes. Už první kontakt s koordinátorkou v ní utvrdil pocit, že přišla na správné místo.
Brzy začala společně s kamarádkou docházet za seniory do Medely. Vedle pravidelného dobrovolnictví se zapojovala také do akcí Studentského dobrovolnického klubu. Dodnes s úsměvem vzpomíná například na mikulášské nadílky, při kterých nejraději hrála čerta. Právě díky těmto zkušenostem, setkáním s ostatními dobrovolníky a inspirativním lidem kolem sebe si uvědomila, že chce svůj profesní život spojit s pomocí druhým. Rozhodla se proto studovat speciální pedagogiku.
Studium ale nebylo vždy jednoduché. Největší výzvou pro ni bylo veřejné vystupování. Velký respekt měla z prezentování na konferenci Mosty pomoci – mezigenerační setkání dobrovolníků, kterou se spolužačkami pořádaly 17. dubna 2025 na Fakultě veřejných politik v Opavě. Přestože měla z takové akce zpočátku obavy, nakonec zjistila, že největší sílu má autenticita.
„Byla jsem sama sebou. A právě to nakonec lidé ocenili nejvíc.“
Za své dlouhodobé dobrovolnické působení získala Cenu rektora Slezské univerzity v Opavě za rok 2024 za mimořádné dobrovolnictví. Když ale o dobrovolnictví mluví, není pro ni nejdůležitější ocenění ani úspěchy. Především ji naplňuje pocit, že její čas a energie mají pro druhé smysl.
Přiznává, že na začátku se setkávala i s pochybnostmi okolí, zda je dobrovolnictví správná cesta. Přesto si za svým rozhodnutím stála. Dnes říká, že dobrovolnictví jí nic nevzalo, naopak jí dalo mnohem víc – nové pohledy na svět, zkušenosti, přátelství i znovu objevenou kreativitu. Dodnes ráda vzpomíná například na arteterapeutické aktivity, při kterých zkoušela kreslit pastely poslepu.
Velkou oporou pro ni byla také kontaktní osoba z Medely, Šárka Holubová, kterou s úsměvem označuje za „chodící energii“. Oceňuje její podporu, otevřenost i prostředí, ve kterém se dobrovolníci mohou rozvíjet, sdílet své zkušenosti a nacházet inspiraci.
Její příběh ukazuje, že dobrovolnictví není jen o pomoci druhým. Často se stává cestou, která člověka dovede i k lepšímu poznání sebe sama, novým příležitostem a někdy dokonce ovlivní celý jeho profesní i osobní život.
