Na místě dnešního zámku stála původně dřevěná tvrz, na které se připomíná v roce 1429 pan Bohuněk ze Stránova. Na jejím místě nechal postavit Jaroš ze Sovojovic v letech 1463 - 1468 pevný gotický hrad, který dostal jméno Nový Stránov. Roku 1589 se stává majitelem hradu Karel z Biberštejna, JMC rada a nejvyšší mincmistr království Českého. Později hrad získává sňatkem Michal Slavata z Chlumu. Rodem
Slavatů nebo Biberštejnů byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Někdy kolem roku 1642 získává zámek Jan z Lisau (příslušník braniborské šlechty - do panského stavu byl povýšen za statečnost v bitvě u Nordlingenu, později c.k. nejvyšší velitel v Chebu). Jeho potomci se po třech generacích hlásí k české národnosti a píší se jako páni z Lisova. Poté sídlí na zámku syn Janův, Rudolf Adam z Lisova, s manželkou Alžbětou Lidmilou (pravnučkou astronoma Tychona Brahe, s manželem měla 15 dětí, z nich jen 6 se dožilo dospělosti), která na zdejším zámku prožila značnou část svého života. Alžběta z Lisova je autorkou Rodinných pamětí - záznamů o významných rodinných událostech, které vyšly knižně v roce 2002. Roku 1746 sňatkem přistupuje na panství Jan Václav Příchovský z Příchovic. Tento barokní kavalír z předního aristokratického rodu zanechal v okolí zámku dodnes viditelné stopy - Stránov je barokně upraven, je založena zámecká zahrada (ta bohužel zcela zanikla), vystavěna barokní pískovcová kašna v zámeckém areálu a roku 1767 kostel sv. Václava v předzámčí (autorem je významný pražský architekt Filip Heger). Od r. 1794 je majitelem svobodný pán Václav Vojtěch Herites (lidem zvaný Herodes), po jeho smrti Jan Herites, a do roku 1864 rytíř Bedřich Neubauer. Svůj dnešní romantický vzhled získal zámek při novorenesanční přestavbě na konci 19. století, kterou provedl v letech 1890 - 1894 podle projektu Josefa Schulze stavitel J. Mráz na zakázku Marie z Valdštejna a Vartemberka. Zámek v roce 1917 kupuje ředitel (později president) Škodových závodů Josef Šimonek, který byl za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do baronského stavu. Jeho syn František Šimonek s rodinou žije na Stránově až do znárodnění v roce 1950. Po znárodnění byl zámek využíván jako dětský domov (v předzámčí bylo JZD), čemuž odpovídaly i veškeré necitlivé úpravy (záchody a umývárny byly vestavěny i do chodeb a hlavních reprezentačních prostor aj.). Od roku 2003 je Stránov opět v rukou rodu Šimonků. Zámek je r. 2004 poprvé v historii zpřístupněn veřejnosti, postupně probíhají částečné rekonstrukce interiérů i exteriérů zámku.
