Nejstarší písemná zpráva hovoří o Plevném mlýnu v roce 1422. Prvním známým mlynářem byl v roce 1671 Jakub Zvěřina. Další informace pochází z roku 1714, kdy je zde mlynář Tomáš Suchý. Poté však písemné prameny znovu mlčí. Až v roce 1787 kupuje mlýn za 400 zlatých šajnů Jan Jiří Ebenhöhe, čímž se mlýn panský stává mlýnem svobodným. Od roku 1841 patří mlýn s číslem popisným 38 Petru Schneidrovi. Ind
ikační skica z roku 1871 zachycuje v místech stodoly zaznačenou pilu, poháněnou druhým mlýnským kolem. V roce 1878 Petr Schneider prodal mlýn s příslušenstvím mladému mlynáři Matěji Korbelíkovi. V životě každého mlýna došlo k neblahým událostem, logicky vycházejících buď z jeho umístění v blízkosti rozvodňujícího se vodního toku nebo z faktu, že se v dřevěných mlýnicích vyskytoval moučný prach a zároveň docházelo k tření součástí strojů - v roce 1886 ledecký mlýn vyhořel, díky dobrému pojištění byl však mlýn záhy v původním rozsahu obnoven. Lze se domnívat, že stavební podoba obytné části i mlýnice do výše prvního patra pochází z této doby. Matěj Korbelík a po jeho smrti Barbora Korbelíková provozovali mlýn až do roku 1923, kdy ho pod tlakem finančních problémů prodala Janu Malému ze Starého Plzence. V té době se již ve mlýně vyráběla elektřina, dodávaná na faru, školu a posléze třeba i do hostince p. Krofty čp. 41. Dne 21. května 1927 kupuje mlýn včetně hospodářství Matěj Nový a v držení rodiny Nových je dodnes. Mlýn zatížený hypotékou tou dobou nebyl v provozu. Nový majitel však mlýn záhy zprovoznil, do roku 1934 zvýšil mlýnici o jedno patro a u obytné části přistavěl pavlač s novým vchodem do patra. V tomto stavu se mlýn zachoval dnešní doby. Modernizace a rozšíření kapacity mlýna si vyžádaly zkvalitnění jeho pohonu, pročež byl instalován stabilní naftový motor Škoda, který mlýn poháněl v době nedostatku vody. V roce 1936 však došlo i na modernizaci samotného vodního pohonu, kdy bylo mlýnské kolo nahrazeno Francisovou turbínou. Dochází i modernizaci strojního vybavení, kdy je mimo jiné instalována moderní loupačka a dvě válcové stolice na žito a pšenici. V této době si mlynář buduje výměnek, dnes samostatně stojící čp. 28, aby o tři roky později mlýn předal synu Miroslavovi Novému. Za druhé světové války bylo přistoupeno k rozšíření části náhonu (dnešní nádržka), neboť omezení přídělů nafty snižovalo možnosti pohánění mlýna motorem a turbíně bylo nutné zajistit co největší možný přísun vody. Po skončení II. sv. války byl naftový motor nahrazen elektromotorem, dodnes mlýn roztáčející. Kvůli zvyšujícím se nárokům na skladové prostory byla v roce 1947 provedena úprava prostoru nad sousedními chlévy, propojeného s mlýnicí novou lávkou ve výši prvního podlaží. Slibný rozvoj netrval dlouho, rok 1948 nastolil nové likvidační podmínky, které měly 1. února 1951 za následek ukončení živnosti. Mlýn byl ještě krátce využíván místním JZD, ale po roce 1960 byla ukončena i tato činnost. V roce 1990 přešel mlýn dědictvím na syna Miroslava, v roce 2013 na Petra Nového.
