27/07/2026
ZNOVUOBJEVENÁ RADOST Z BAREV aneb podzimní výstava v turistickém informačním centru
Znovuobjevená radost z barev: rozhovor s Hanou Žáčkovou
Život jí připravil nejednu těžkou zkoušku, přesto se k malování vrátila. S redaktorkou a fotografkou Hanou Žáčkovou jsme si povídali o tom, proč na čas odložila štětce, co ji k nim znovu přivedlo a jakou roli v tom sehrála její dcera.
Paní Žáčková, kdy se ve vašem životě poprvé objevilo malování?
„Už jako malá holka jsem milovala barvy. Kreslila jsem motýly, kytky na zahradě, ptáčky… Dětství v Kroměříži mi dalo spoustu krásných zážitků a vzpomínek, ke kterým se dodnes vracím.“
Vaše profesní cesta ale vedla nejprve jinam…„To je pravda. Po přestěhování do Přerova a po gymnáziu jsem nastoupila jako odborný ekonom do strojíren. Ale ani tam mě barvičky neopustily – moje obrazy visely třeba v zasedačce. Pak přišla nabídka jít do reklamy a tam jsem se konečně mohla výtvarně vyřádit naplno – plakáty, obaly CD, jídelní lístky, ilustrace pro děti…“
Pak ale přišel zlom. Co se stalo?
„Osud se zase otočil. Rok jsem strávila v nemocnici a po návratu mě čekal šok – moje ilustrovaná žákovská knížka se prodávala v papírnictví bez mého jména a bez souhlasu. To byla obrovská rána. A jak se říká, do třetice… po dalším pádu jsem si řekla dost. Upustila jsem tužku z ruky a zařekla se, že už nikdy malovat nebudu.“
Našla jste si jinou cestu?
„Ano, začala jsem pracovat jako redaktorka a fotografka. Bylo to pro mě hodně obohacující. Jenže jsem jela naplno, měla jsem i dvě práce najednou, a nakonec se ozvalo zdraví. Další operace, další rok na nemocenské a pak invalidní důchod. Musela jsem všechno opustit.“
Jak jste to období prožívala?
„Byla jsem v pasti. Zavřená v jednopokojovém bytě, bez lidí, bez energie. Cítila jsem se jako lev v kleci. Nechtěla jsem nikoho vidět, nic dělat… prostě mít klid.“
Zlom ale nakonec přišel. Pomohla vám vaše dcera…
„Ano, a jsem jí za to nesmírně vděčná. Ona tehdy začala svou praxi jako terapeutka a právě v rámci terapie se otevřelo i téma mého malování. Jednou za mnou přišla s nákupem, podívala se na mě a zeptala se: ‚Mami, co bys chtěla dělat?‘ A já jí na to řekla: ‚Nic, …‘“
Co udělala?
„Nevzdala to. Přinesla mi stojan, plátno a barvy a postavila to do ložnice. Pořád mě pobízela: ‚Mami, zkus něco namalovat…‘ Jenže plátno zůstávalo dlouho netknuté. Vždycky jsem jí jen odsekla, ale pak mi to bylo líto – snažila se mi pomoct a já to odmítala.“
Kdy jste tedy znovu vzala štětec do ruky?
„Trvalo to asi měsíc. A pak jednou večer jsem si k tomu sedla… a vstala až za dvanáct hodin. Vůbec jsem nevnímala čas. Najednou to bylo zpátky. Ten klid, ta radost.“
Jak byste dnes popsala svou tvorbu?
„Nemám vyhraněný styl ani techniku. Maluji, jak to cítím. Nikdy nevím, co z toho vznikne. Zkouším různé věci – někdy jsem vzala plátno klidně do sprchy a nechala barvy stékat. A když se nesmyly úplně, vždycky přišel nápad, jak pokračovat.“
Co pro vás malování znamená dnes?
„Dává mi pocit klidu a naplňuje mě radostí. Je to návrat k něčemu, co ve mně bylo vždycky – jen jsem na to na čas zapomněla.“
Hana Žáčková dnes znovu nachází svou cestu k barvám a postupně představuje svou tvorbu i veřejnosti. Na podzim letošního roku chystá prodejní výstavu svých obrazů v informačním centru v Lipníku nad Bečvou, kde si návštěvníci budou moci její originální a osobitou tvorbu nejen prohlédnout, ale také zakoupit. Obrazy vznikají především z emocí, intuice a znovuobjevené radosti z malování.
(knihovna, PP)
Výstava obrazů Hany Žáčkové bude k vidění během září a října 2026 v turistickém informačním centru v Lipníku nad Bečvou.
