25/08/2015
PROČ SE BRÁNIT KONCI HOTOVOSTI V ČECHÁCH?
Je to již skoro týden, co jsem byl svědkem trochu komické, ale zároveň smutné a varovné události v nejmenovaném hypermarketu. V páteční odpolední špičce se začaly tvořit fronty ještě delší, než jaké je nucen spěchající člověk těšící se na blízký víkend normálně vystát. Pokladní nemarkovaly, zákazníci neplatili a okolní bankomaty zažívaly nájezdy na hotovost jako při „honu na banky “. Až po chvíli jsme se dozvěděli, že to vše kvůli výpadku platebních terminálů pro platbu kartou. Hmm, přece jen je asi něco pravdy na tom, že Češi akceptovali zejména bezkontaktní platební karty snad nejrychleji v Evropě. Mnohým z nich však v případech, kdy spoléhají na kartu, která je klíčem k jejich bezhotovostním penězům, a nemají v peněžence hotovost, nezbude, než pár slovy pošpinit „kecy“ bank o tom, jak jsou platební karty rychlý, pohodlný a bezpečný nástroj platebního styku. Kromě styku s platebním terminálem totiž musela jejich karta podstoupit nečekaný styk s bankomatem, aby byla při platbě nahrazena oním „zastaralým a neohrabaným“ způsobem placení – hotovostí.
Bohužel, banky a kartové společnosti jsou přesvědčeny, že hotovost je třeba vymýtit, nebo alespoň maximálně omezit. A není divu – nejenže pro ně platby kartami představují výnosy v podobě poplatků z každé prováděné platby kartou (1-3 %), ale také odpadá nákladná práce s hotovostí a její distribucí. Omezené návštěv klienta v bance a tedy menší počet zaměstnanců banky zase znamená úsporu jedněch z nejvyšších a z pohledu kapitálu „nejhorších“ nákladů – nákladů osobních – na zaměstnance. A co takto údaje o vašich nákupech? Periodicita, místa nákupu, utracené částky, váš spotřební koš. Ty lze přece skvěle prodat reklamním společnostem či prostě jen analyzovat pro získání dokonalého přehledu o klientovu nákupním chování. Banka (a nejen ona) tedy ví nejen to, kolik peněz vám přichází na účet a od koho (tedy pro koho pracujete), komu platíte prostřednictvím příkazů k úhradě či kolik uspoříte, ale díky platbám kartou také přesně ví, za co své peníze utrácíte. Má tak prakticky 100% přehled o vašem finančním a spotřebním chování.
Pro bankovní a karetní instituce tak bezhotovostní platby přinášejí téměř pouze výhody a hlavně takřka jistotu dlouhotrvajícího výnosného byznysu. Proč by tedy měly usilovat o něco jiného, než plně bezhotovostní platební styk, který by jim přinesl jistotu prakticky časově neomezených příjmů. I když již převážná část peněžních transakcí ve světě probíhá bezhotovostně – v podnikové a finanční sféře, konečný zákazník by o možnost platby hotovostí přijít neměl. Pokud vám nestačila výše popsaná událost ze života, zamyslete se nad následujícími mikro, ale i makroekonomickými důvody.
Přechod k čistě bezhotovostnímu platebnímu styku by v mikroekonomických vztazích znamenal další deformaci a zejména další prohlubování monopolizace či oligopolizace trhů. Jinými slovy, bezhotovostní platební styk je výhodnější pro velké obchodní společnosti, které díky objemům plateb konečných zákazníků dokáží srazit poplatky bankám a kartovým společnostem za každou platbu kartou. Obávám se, že pro řadu menších obchodních společností, hospod a řemeslníků by mohlo zrušení hotovostních peněz znamenat další znevýhodnění. O technické stránce věci se zatím zmiňovat nebudu, i když představa kominíka s mobilním platebním terminálem je, pravda, zábavná.
Většinu z nás by měl ale zajímat dopad do možností placení za každodenní nákupy, resp. do občasné nemožnosti placení za každodenní nákupy. Spoléhat na technologii, i pokud si chci koupit kilo mouky a pár rohlíků, mi přijde nejenom zbytečné, ale hlavně a pošetilé a naivní. Inu, lidská společnost má stále větší tendenci prohlubovat svou technologickou závislost i přes to, že lidmi vytvořené technologie nejsou zdaleka dokonalé. Vždyť už i uspokojení našich základních potřeb se neobejde bez technologií a elektrické energie. A je rozdíl mít v peněžence kartu, která při výpadku internetové sítě či elektřiny vám i přes krásná loga neumožní zaplatit, i když se „virtuálně“ topíte v penězích, nebo pár krásných českých bankovek, z nichž se podobizny slavných Čechů výpadkům klidně vysmějí. Volba je na vás, a to doslova – protože preference spotřebitelů budou rozhodovat o tom, co se stane s hotovostními penězi.
Makroekonomický pohled – z trochu větší výšky – je také neméně zajímavý. Při zrušení hotovostních peněz by totiž Česká národní banka (obecně jakákoli centrální banka) přišla o jeden z nástrojů, který jí umožňuje měřit ekonomickou aktivitu v zemi – v podobě poptávky po hotovostních penězích. Čím vyšší je objem transakcí při nezměněné době obratu peněz, tím větší množství hotovosti je v ekonomice potřeba. Na druhou stranu, většina peněz je dnes emitována bezhotovostně – úvěrovou emisí prostřednictvím komerčních bank. Z takto emitovaných prostředků jen část přejde v hotovostní peníze.
Makro pohled může být i kulturní pohled. I když naši národní identitu se snaží potlačit hned několik nadnárodních organizací (EU, MMF, atp.) a sílí snahy o unifikovanou „globální“ společnost, jsou bankovky a mince součástí kulturní definice českého státu a národa. A i když by se zánikem hotovostních peněz nezanikla česká měna (což je kvůli Euru nepravděpodobné), symbol „Kč“ už bychom vídali jen na cenovkách, účtenkách a výpisech z účtů, nikoliv v podobě hmatatelných bankovek a mincí.
Až budete příště platit vaší bezkontaktní kartou, zamyslete se, jestli byste místo pípnutí platebního terminálu raději neslyšeli zašustění bankovek. A to bez toho, aby obchodník přišel o 2-3 % z hodnoty vašeho nákupu, vy o vaše soukromí a jistotu, že zaplatíte kdykoliv.
----------------------------
Štěpán Hlavatý
ZaRozvoj!
srpen 2015
