Jaká je otevírací doba?

Pondělí 08:00 - 17:00 Úterý 08:00 - 16:00 Středa 08:00 - 17:00 Čtvrtek 08:00 - 16:00 Pátek 08:00 - 15:00

Archiv města Plzně

Domů
česko
Plzen
Archiv města Plzně

Archiv města Plzně patří k nejstarším archivním institucím v České republice. Již více než 150 let pečuje o písemnosti, které podávají svědectví o minulosti.

03/09/2026

Stalo se v Plzni…

Citronáři

Dne 5. září 1729 byl přijat za měšťana kupecký mládenec Norbert Ignác Stertzel. To by samo o sobě nebylo ničím zvláštním a ani jeho povolání nebylo nijak neobvyklé. Přesto se jedná o důležitý milník v zahraničním obchodu. Stertzel nebyl kdejakým kupcem, on byl takzvaným citronářem. Jednalo se o obchodníka s jižním ovocem dováženým z oblasti Středomoří. Tedy s citrony a dalšími exotickými plodinami. Mnoho jemu podobných obchodníků pocházelo z Tyrolska a pojem citronáři byl celkem vžitý. Stertzel byl prvním, který do Plzně toto exotické ovoce importoval, a určitě se mu dostávalo patřičné slávy. Zároveň to ukazuje na relativní bohatství Plzně, neboť náklady na dovoz takového druhu ovoce musely být opravdu velké a v Plzni se museli nacházet dostatečně bohatí jedinci. Také to dokládá rozsah obchodních sítí na počátku 18. století.

Více událostí naleznete ➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

31/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Balvín František (EL NAD 977)

František Balvín se narodil 6. července 1898 ve Zdemyslicích. V Blovicích navštěvoval obecnou školu, po níž nastoupil na plzeňskou reálku. V roce 1913 zahájil studium na vojenské škole v Králově Poli u Brna.

Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě a po vzniku samostatného Československa vstoupil do nově budované československé armády. Vojenské službě zasvětil více než dvě desetiletí a dosáhl hodnosti štábního kapitána.

Jeho další profesní dráhu zásadně ovlivnily události roku 1939, kdy byl stejně jako mnoho dalších důstojníků převeden do civilní služby pod ministerstvo školství a osvěty. Novým působištěm se mu stala Obchodní akademie v Plzni, kde působil až do roku 1951. Následně vyučoval na dalších plzeňských školách, pedagogické činnosti se věnoval až do roku 1958.

Přestože byl původním povoláním voják, dokázal se úspěšně adaptovat na zcela odlišnou profesi, a dokonce si v letech 1946–1950 rozšířil své vzdělání studiem na Pedagogické fakultě v Plzni.

V roce 1931 se oženil se Zdeňkou Hozmanovou. František Balvín zemřel 20. července 1960.

Jeho osobní fond (0,03 bm) obsahuje zejména korespondenci, a to včetně dopisů Aloise Jiráska a Petra Bezruče.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

24/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Špillar Jaroslav (EL NAD 976)

Jaroslav Špillar se narodil 11. října 1869 v Plzni do rodiny finančního úředníka jako nejstarší ze tří umělecky nadaných bratrů – měl ještě bratra Karla (1871–1939) a Rudolfa Vojtěcha (1878–1949). Po studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění podnikl několik zahraničních cest, mimo jiné i do Itálie, ale svůj celoživotní inspirační zdroj našel na Chodsku, kde od roku 1891 trvale žil.

Ve své tvorbě zachycoval život Chodů, jejich tradice, kroje i každodenní práci. Jeho vila v Peci pod Čerchovem se stala místem setkávání významných osobností české kultury, mezi nimi Mikoláše Alše, Alfonse Muchy či Jindřicha Šimona Baara.

V roce 1904 u něj propukla duševní choroba, která ukončila jeho aktivní uměleckou dráhu. Poslední léta života strávil v ústavu choromyslných v Dobřanech, kde 30. listopadu 1917 zemřel. Pohřben je v rodinné hrobce ve Šťáhlavech. V Plzni jeho památku připomíná pamětní deska bratří Špillarů v Americké ulici.

Tento fond (0,6 bm) obsahuje osobní doklady, bohatou korespondenci s významnými osobnostmi české kultury (například Mikolášem Alšem, Alfonsem Muchou, Jindřichem Šimonem Baarem či J. F. Hruškou), rodinné fotografie, vzpomínky jeho manželky Anny a album reprodukcí jeho výtvarného díla.

Foto: Jaroslav Špillar maluje rodní dům J. Č. Baara. Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

20/08/2026

Stalo se v Plzni…

Přibil František

František Přibil se narodil 25. července 1861 ve Slaném konduktéru železniční dráhy Filipu Přibilovi a jeho manželce Marii, roz. Kopecké. Do Plzně přišel v roce 1903 již jako adjunkt c. k. státních drah. V této době se již jednalo o relativně zcestovalou osobu se značným zájmem o spisovatelství. Účastnil se pěti cest do Orientu a dvou do Malé Asie. Zároveň navštěvoval i balkánské země. Výsledky svých cest popisoval v některých časopisech a novinách jako Beseda lidu, Osvěta, Světozor, Hlas národa, Les a lov. Uspořádal několik zdařilých přednášek o Balkáně, hlavně ve vztahu k Srbsku, které prezentoval z národohospodářského pohledu. Ze své poslední cesty se vrátil v roce 1909. Během návratu byl však v Soluni zatčen, protože si prohlížel palác (vězení) sesazeného sultána Osmanské říše Abduhamida II. Přibil byl propuštěn až na diplomatický zásah rakouského konzula.

František Přibil byl také plodným divadelním autorem a jeho jednoaktové hry se dokonce dostaly na plzeňská divadelní prkna. Jednalo se o drama „V zájmu povinnosti“ a veselohru „Manželská rovnoprávnost“ z roku 1906. Obě jednoaktovky byly premiérované v Plzni 1. února 1906 v režii Vendelína Budila. Obě hry byly kritikou hodnoceny značně negativně a jejich premiéra byla zřejmě zároveň i derniérou. V roce 1907 byl kandidátem Národní strany svobodomyslné (mladočeši) ve volebním okrsku 52. venkovských obcí Plzeň-Blovice do říšské rady, zvolen však nebyl. V roce 1912 se Přibil stěhuje do Prahy, kde i nakonec 10. června 1931 umírá.

Foto 📷: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_P%C5%99ibil

Více událostí naleznete ➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

17/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Wenig Frank (EL NAD 975)

Frank Wenig, vlastním jménem František Wenig, se narodil 29. července 1898 v Meclově u Domažlic. Na Domažlicku prožil dětství a zahájil svá studia. Posléze vystudoval gymnázium v Příbrami a učitelský ústav.

Jeho profesní dráha začala krátkým působením na jednotřídce v Nové Vsi u Domažlic. Záhy však narukoval do první světové války. Před školní lavice se vrátil až v roce 1919, přičemž do roku 1926 působil na řadě škol (Kanice, Vránov, Staňkov atd.). Ve zmíněném roce nastoupil na plzeňskou měšťanskou školu, kde působil až do konce druhé světové války.

Vedle své pedagogické činnosti se věnoval novinařině, literatuře a od studentských let také ochotnickému divadlu. Od roku 1920 úzce spolupracoval s Josefem Skupou. Pro jeho loutkové divadlo napsal většinu divadelních her, dialogů i rozhlasových pořadů se Spejblem a Hurvínkem.
Kromě toho byl autorem řady knih pro děti a mládež, románů i regionálně zaměřených publikací.

Aktivně se též zapojoval do kulturního života Plzně. Působil jako jednatel Svazu západočeských výtvarných umělců a byl členem Svazu československých novinářů.

Frank Wenig byl ženatý a zemřel 29. června 1974 v Praze.

Jeho osobní fond (0,07 bm) obsahuje především písemnosti ze spolupráce s Josefem Skupou, životopisné materiály a soupis jeho literární tvorby.

Foto: Svatební fotografie Franka Weniga. Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

10/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Mareš František (EL NAD 974)

František Mareš se narodil 4. listopadu 1884 v Libni. V Praze vystudoval učitelství pro střední školy se zaměřením na přírodní vědy a matematiku. Nejprve vyučoval na smíchovské obchodní akademii a posléze na tamějším gymnáziu.

Vedle toho se ale věnoval také vědě. Přednášel pro Akademický spolek Praha VIII, pořádal seminář a psal vědecké statě věnující se zejména přírodním vědám a matematice. V roce 1930 získal místo ředitele Obchodní akademie v Plzni, kam se s rodinou přestěhoval.

Nadále se zapojoval do společenského a vědeckého života, přispíval do sociálně demokratických časopisů a publikoval odborné texty. Za druhé světové války se dostal do hledáčku gestapa pro své působení a postoje, pročež byl nakonec zatčen a vězněn v Buchenwaldu (1939–1945). Po válce se vrátil na obchodní akademii a v roce 1948 odešel do penze.

V roce 1913 se oženil s Boženou Jiřečkovou, manželství zůstalo bezdětné. Kromě odborných prací psal také básně, prózu či divadelní hry. Zemřel po krátké nemoci 25. ledna 1960 v Plzni.

Marešovu pozůstalost (0,3 bm) předala do archivu na jeho přání manželka Božena. Jsou v ní uloženy rukopisy, fotografie či korespondence.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

06/08/2026

Stalo se v Plzni…
Bohumil Polan
Vlastním jménem Bohumil Čuřín se narodil v Plzni 18. listopadu roku 1887. Téměř celý jeho život je spjat s Plzní, kde byl jeho otec dozorcem a poté vedoucím obuvnické dílny ve věznici na Borech. Polan v letech 1898–1905 vystudoval plzeňské reálné gymnázium a následně absolvoval u 35. pěšího pluku roční vojenskou službu. Později nastoupil na místo pomocného úředníka v právním oddělení městského stavebního úřadu. První světovou válku Polan prožil jako záložní důstojník v Haliči, Uhrách a v Čechách. Po válce se nejprve krátce vrátil k práci ve stavebním úřadě, 1920–1921 navštěvoval jednoroční Státní knihovnickou školu v Praze a po jejím ukončení přijal místo knihovníka v Městské veřejné knihovně v Plzni. Roku 1927 se stal jejím ředitelem a bez přestávky tuto funkci vykonával až do roku 1947, kdy odešel do důchodu. Ve 30. letech byl několikrát členem poroty pro udělování státních cen v oborech slovesného a dramatického umění.

Verši přispíval do různých časopisů, hlavní jeho přínos ovšem spočívá v jeho aktivitě kritické. Ačkoli byl celoživotně svázán se svým rodištěm, kde zejména divadelními referáty dlouhodobě působil na repertoárovou úroveň plzeňské scény, jeho literární kritika svou podnětností výrazně přesahovala rámec tohoto regionu. Ovlivněn pracemi F. X. Šaldy či F. V. Krejčího soustředil se Polan především na problematiku vztahu umění k člověku a světu. V roce 1967 mu bylo uděleno čestné občanství města Plzně. Zemřel v Plzni dne 25. července 1971 a byl pochován v kolumbáriu na Ústředním hřbitově.

Více událostí naleznete ➡️https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

03/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Zugschwerd Bedřich (EL NAD 973)

Bedřich Zugschwerd se narodil 15. dubna 1877 v Plzni. Zde navštěvoval českou vyšší reálku, po níž začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické Praze, školu ale nedokončil. Namísto toho nastoupil na praxi do plzeňského městského úřadu, kde začínal ve vodárenské kanceláři a později pokračoval v jiných městských úřadech, od ledna 1906 byl v trvalých městských službách, přičemž vystřídal několik pozic a po reorganizaci úřadu po válce byl přiřazen k technickým úřadům. Od počátku roku 1938 byl v penzi. Zároveň byl také v letech 1919–1938 členem plzeňského obecního zastupitelstva.

Působil i jako redaktor Realitních listů, byl předsedou Prvního spolku majitelů domů v Plzni či Občanské besedy I. okresu v Plzni.

V září 1905 se oženil s Annou Jarou, což byla dcera po veliteli městských hasičů v Plzni a sestra městského úředníka Václava Jarého. Spolu měli čtyři děti. Bedřich Zugschwerd zemřel 25. srpna 1952 v Plzni.

Tento osobní fond (0,18 bm) obsahuje rukopisy románů a povídek a výpisky Letem Plzní 1880–1945.

Foto: Bedřich Zugschwerd (druhý zprava) s kolegy z právního úřadu. Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

27/07/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Baar Jindřich Šimon (EL NAD 971)

Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Vystudoval gymnázium v Domažlicích. Posléze studoval teologii v Praze a v roce 1892 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan na Přimdě, ve Spáleném Poříčí, Stochově či Úněticích.

V letech 1895–1897 byl farářem v Ořechu, v letech 1899–1909 v Kloboukách a posléze opět v Ořechu (1909–1919). Od roku 1919 byl v důchodu, ale nadále zastával pozici předsedy Jednoty katolického duchovenstva československého (1918–1921).

Kromě své profese byl také spisovatelem, který se snažil zachytit běžný vesnický, zejména chodský život. Ve svých literárních dílech pracoval také s podklady nalézajícími se v rozličných archivech.

Zemřel 24. října 1925 v Klenčí pod Čerchovem. V Plzni nese od roku 1940 jeho jméno ulice nacházející se na Jižním Předměstí.

Tento drobný fond (0,01 bm) obsahuje pouze několik jeho autogramů, rukopis fejetonu Dvě holubky a korespondenci.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

Adresa

Veleslavínova 12/19
Plzen
30100

Otevírací doba

Pondělí	08:00 - 17:00
Úterý	08:00 - 16:00
Středa	08:00 - 17:00
Čtvrtek	08:00 - 16:00
Pátek	08:00 - 15:00

Telefon

+420378032601

Internetová stránka

https://amp.plzen.eu/, https://digiarchiv.plzen.eu/vademecum/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Archiv města Plzně zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.