13/09/2022
Představujeme naše kandidáty
Jmenuji se Petr Kopecký a sám sebe bych označil za introverta, který byl okolnostmi donucen veřejně vystupovat, svolávat různé mítinky, mluvit na nich a stát se „balkónovým řečníkem“ na jednáních zastupitelstva, jak mě někteří posměšně nazývají.
Proč k tomu došlo?
Začalo to nadlimitním investorským projektem v Kašperské, který nerespektuje vyhlášky a zákony.
V tu dobu jsem se začal obracet na různé instituce a zjistil jsem, že žijeme ve světě plném předstírání.
Že žijeme ve světě
• kde developer předstírá, že mu jde o pohodu nových i starých obyvatel, ale místo toho se mu jedná o maximalizaci svého zisku.
• kde se na vás politici usmívají a slibují podporu, aby za zády udělali něco úplně opačného.
• kde se někteří zastupitelé stávají členy vedení obce ne proto, aby něco pro město udělali, ale aby zvýšili svou společenskou prestiž a zviditelnili se.
• kde se vám někteří úředníci nesnaží pomoci s problémem, s kterým se na ně obracíte, ale hledají každou možnost vám to znepříjemnit.
A hlavně, že si všichni vytváříme iluzi, že žijeme v právním státě a přitom tahle představa za realitou nutně pokulhává.
Jako jedinou možnost, jak z toho ven, jsem nakonec viděl svoji společenskou a případně politickou angažovanost. I když jsem a vím, že pravděpodobně i budu, terčem různých posměšků typu, že jsem stejný, jako všichni ostatní.
S tím se ale člověk, který se odhodlá veřejně vystoupit, zřejmě musí smířit.
Na druhou stranu mi to ale přineslo spoustu nových přátel.
Narodil jsem se a vyrostl v Praze, z toho už téměř 40 let žiju v Uhříněvsi a myslím, že se snad můžu považovat za místního patriota.
Jsem vedoucím IT skupiny a projektovým manažerem v mezinárodní farmaceutické firmě poskytující vybavení zdravotnickým laboratořím. Takže, když si necháte v Lékařském domě na Novém náměstí odebrat krev, je dost dobře možné, že jsme se o výsledek vašich testů nepřímo postarali i my.
Zní to banálně, ale můj koníček jsou počítače, tedy vlastně součást mojí práce, fotografování a mám rád filmy, které jsou schopné člověka oslovit něčím moudrým.
Mám dvě děti, které se nebojí jít svou cestou, a dvě fajn vnučky. I kvůli nim bych si přál, aby tahle země byla spravovaná lidmi, kteří to myslí upřímně a dávají do toho všechny síly. Doufám, že se mi podaří být jedním z nich.
Moje motto do těchto voleb:
„Důvěru si musíte získat, nelze věřit někomu, kdo se schovává ve skříni.“
David Shore