Městská policie Přerov

Městská policie Přerov Městská policie Přerov byla obnovena 1.4.1992 a od té doby je tu pro vás. Organizace

Dobré skutky neznají hranic a někdy stačí vážně málo, aby měl někdo radost. V dopoledních hodinách se na naše operační s...
14/08/2026

Dobré skutky neznají hranic a někdy stačí vážně málo, aby měl někdo radost. V dopoledních hodinách se na naše operační středisko obrátili přespolní kolegové s prosbou. V rekreačním středisku v jejich katastru se našla peněženka s doklady a dalšími osobními věcmi. Každý, kdo někdy něco takového ztratil, dá jistě zapravdu, že to dokáže rozhodit čakry. Co se najančil nebohý Glum, když zjistil, že někde přišel o svého Miláška a vyběhat si nového by byl hotový byrokratický Mordor. Ale zpět.
Strážníci z Otrokovic nehodlali nechat nic náhodě ani úřednickém šimlu, a když se k nim ztracené věci dostaly, zjistili, že mají mladou majitelku v našem městě. Protože si byli vědomi traumatizujícího zážitku, který člověk při ztrátě prožívá a nehodlali ho prodlužovat, zkusili přespolní spolupráci a požádali nás o pomoc. Nebylo proč váhat. Taky nechceme nic prodlužovat. Operační středisko vyslalo jednu z hlídek, aby zkusila kontaktovat nešťastnou dívku a trochu ji uklidnit. Pravda, zastihnout mladici o prázdninách doma byl podobný oříšek jako přesvědčit Listera, že jsou všichni mrtví. Jako fakt mrtví. Včetně kapitána Hollistera, Todhuntera, Selbyho, Petersona, Ghena, Gordona, Bennetta, Chena a světe div se, i Rimmera. Nakonec se to podařilo. V obou případech.
Hlídce se podařilo dívku vypátrat a sdělit jí tu úžasnou novinu, že je opět hrdou majitelkou svých věcí. Nutno říct, že reakce nebyla tak intenzivní jako u starší generace, která si již prošla peklem při vyběhávání nových dokladů a prodělala nejednu úřední ofenzívu, leč nakonec to na mladou ženu dolehlo a úleva se dostavila. Zvláště, když tam měla i spoustu osobních věcí. Strážníci jí předali kontakt na jihojihovýchodní sousedy a jim recipročně sdělili, že vše sdělili. Celá akce zabrala suma sumárum sedmdesát šest minut, včetně dalších dvou zákroků, ale stálo to za to.

V nouzi poznáš přítele. Občas je to sice přes tři patra a tři kraje, ale i to se počítá. Pár desítek minut po začátku ra...
13/08/2026

V nouzi poznáš přítele. Občas je to sice přes tři patra a tři kraje, ale i to se počítá. Pár desítek minut po začátku ranní služby do tohoto pozitivního řetězce vstoupili i strážníci. Obrátila se na ně pracovnice služby seniorům, která požádala o výpomoc.
Uvedla, že se jim ozvala letitá dáma s bydlištěm v našem městě, která se dostala do nesnází, kdy zůstala sedět uprostřed bytu na tepichu a nebyla s to se zvednout, anžto byly veškeré podpůrné prostředky nedostupné. Žadatelka upřesnila, že jsou pro tyto případy uloženy klíče u sousedky. Žádat o fyzickou pomoc ji, by bylo kontraproduktivní, jelikož na tom byla podobně jako dotyčná dáma v nesnázích, a kdyby se ji pokoušela ochotná sousedka zvednout, byly by v nesnázích dámy hned dvě. Poprosila proto strážníky, zda by nevyzvedli klíče od dámy a s klíči dámu.
Operační středisko pochopitelně souhlasilo a vyslalo na místo zkušenou a náležitě tělesně i materiálně vybavenou hlídku. Po příjezdu strážníci zahájili první fázi operace „Vyzvednutí – vyzvednutí“. Sousedka byla ochotná, ale klíče z ruky nedala. Uniforma neuniforma. Po otevření bytu přešla hlídka do druhé fáze „Vyzvednutí – taky vyzvednutí“ a vyhledala paní domácí, která seděla na podlaze a čekala.
Na dotaz, jak se to událo, odvětila, že si to v klidu štrádovala po bytě, když tu se jí udělalo nějak slabo. Než aby sebou sekla o parkety jak naivní dívčina při pohledu na odhalenou holohruď Justina Biebra, řízeně se sesunula, dokud měla kapku sil. Inu s věkem se dostavují potíže, ale také zkušenosti. Vzápětí však zjistila, že regenerace sil nepřichází takovým tempem, jak si představovala a zůstala tak defacto uvězněná na vlastní podlaze. Nezbylo jí nic jiného než se spojit s asistenční službou. A dál už to znáte. Strážníci zkontrolovali, zda jí něco nechybí nebo nepřebývá, ale jediné, čeho se jí nedostávalo, byly výše zmíněné síly k povstání.
Nabídka případné lékařské pomoci se setkala s ostentativním mhouřením očí a varovně zdviženým prstem. Jelikož nebylo nač čekat, hlídka dokončila operaci a dámu vyzvedla. Vzápětí ji na její přání posadila na otoman, odkud již dosáhla na stůl, křížovky i televizní ovladač, rozloučila se a odjela za dalším úkolem.

Kdo by neznal věčně vysmátého klokana quokka, který ve snaze uniknout metá po predátorech svoje potomky. Tedy, ne že by ...
12/08/2026

Kdo by neznal věčně vysmátého klokana quokka, který ve snaze uniknout metá po predátorech svoje potomky. Tedy, ne že by šlo o styl nadhazovače jeruzalemského basebalového týmu Herodes. U klokana jde vlastně o otevření vaku při hupkání a vypuštění potomka do cesty lovci. Potomek se kroutí v prachu, naštvaně nadává, že přišel o teplé hnízdečko a přísun jídla, což oni umí. Tento zvuk pochopitelně zaujme predátora a je vymalováno. Vysmátá mamka odhopká a reprodukce jede nanovo. Obdobný styl zkusil i zloděj v jednom z obchodů. Tedy, ne, že by pohazoval dítětem, ale jistá podobnost tam byla.
Pro strážníky vše začalo ve chvíli, kdy byli požádáni o zákrok v marketu, kde měl dělat jistý muž při krádeži podivná alotria. Po příjezdu na místo se prodavačky jaly objasňovat, oč šlo. Dotyčného chlapíka nějakou dobu sledovaly, neboť se plížil uličkami a střídavě plnil košík i batoh. Do košíku šlo pár piv značky Pivo, zatímco batoh dostal lihovou nádivku a pár dalších věcí. U pokladny pochopitelně došlo k zaplacení pouze obsahu košíku. Když dámy zákazníka za pokladnou zastavily a naznačily, že by rády viděly, co to má v zavazadle, nastala nečekaná situace.
Chlapík zazmatkoval, hodil po ženách inkriminovaný cinkající batoh, čímž je na okamžik odlákal, načež prchnul. Až potud by to bylo vcelku pochopitelné a odpovídalo to taktice přežití, nicméně netrvalo dlouho a okolnosti se opět změnily. Sotva urazil kličkující běžec pár desítek metrů, tak mu došly nejen síly, ale hlavně skutečnost, že batoh kromě lupu obsahuje všechny další věci. Peněženkou počínaje a doklady konče. To by došel úsměv i výše zmíněnému vačnatci. Potupně se proto vrátil zpět a dožadoval se vydání batohu.
Zhruba někdy v té době dorazili strážníci a převzali vedení akce. Muž sice vehementně tvrdil, že on nic, on muzikant, ale nebylo mu to nic platné. Hlídka vše zadokumentovala a chlapíka čeká hodně vysvětlování u správního orgánu. Celý nákup ho tak nejspíš přijde pěkně draho. Holt některé vývojové uličky jsou slepější než jiné.

Vzhledem k aktuálním vedrům a suchu leckde platí zákaz rozdělávání ohně, což má pochopitelně logiku. Nabízí se akademick...
11/08/2026

Vzhledem k aktuálním vedrům a suchu leckde platí zákaz rozdělávání ohně, což má pochopitelně logiku. Nabízí se akademická otázka, jak by dopadl Gondor, kdyby tehdy platilo podobné omezení, nicméně chluponozí rebelové si s nějakými zákazy stejně hlavu nelámali, takže to už asi nezjistíme. Ať tak či onak, je černý kouř na modré obloze neklamným znamením, že se něco děje.
Čtvrt hodiny před nautickým soumrakem (pro neznalé upřesňujeme, že to bylo šedesát jedna minut před tím astronomickým) oznámil svědek na tísňovou linku, že již několik minut pozoruje na obloze dým černý jak táborový špekáček, který stoupá někde z prostor zahrádkářské kolonie. Zpočátku se domníval, že někdo se specifickým vztahem ke kulinářské karbonizaci griluje, ale když dýmu přibývalo, usoudil, že by to měl někdo zkontrolovat. Za normálních okolností by volal přímo hasiče, ale vůbec netušil, odkud přesně kouř vychází, takže zkusil předvoj.
Stálá služba vyslala hlídku, aby zkusila lokalizovat vysílač kouřových signálů a zjistila, jak se věci mají. Hlídka byla na místě do tří minut a zahájila pátrací akci. Poměrně záhy se potvrdilo, že není kouře bez ohně. V jedné z opuštěných zahrad plál v ohništi velký oheň. Kdyby ale jen v ohništi. Postupně ke konzumaci přibral okolní suchou trávu, větve a jako bonus rozličné hořlavé materiály se superhrdinskými názvy. No, posuďte sami – pet, hádépéé, pévécé, eldépéé, pépé, pées, péées, pécé a něco málo péelá. A když už se do toho tyhle dobroty dají, tak to stojí za to.
Strážníkům bylo jasné, že s vlastními zdroji, externími či interními, na to nestačí, takže zavolali na pomoc hasiče. A hasiči odpověděli. Pak už zbývalo je jen navigovat přímo na místo, kde učinili s ohněm krátký proces dřív, než se přesunul o dům dál. Obrazně i doslova.

Kdo by neznal přísloví: „Hodit flintu do žita“? Jenže ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Člověk musí hledat žitné po...
10/08/2026

Kdo by neznal přísloví: „Hodit flintu do žita“? Jenže ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Člověk musí hledat žitné pole, a když už je navíc po žních, má s polním házením utrum. To potom musí vzít zavděk jiným odkladištěm, což má však zase svá úskalí v tom, že to může vyvolat nebývalý rozruch. A taky vyvolalo.
Zhruba hodinu po východu slunce na stálou službu zavolala pozorná žena a nahlásila neobvyklý nález. Uvedla, že o lavičku ve stínu lípy je opřená hnědočerná kozlice. Ačkoliv může název klamat, tak snad není potřeba připomínat, že v daném případě nejde o samici kozla v tmavém provedení, alebrž o pušku s hlavněmi hezky pod sebou. Oznámení obsahující zbraň pochopitelně nenechalo nikoho chladným a operační středisko rychle vyslalo hlídku, aby zbraň zabezpečila. Strážníci dorazili ajncvaj a pustili se do obhlídky místa. Z dálky skutečně spatřili o městský mobiliář opřenou brokovnici. Hezky zlomenou a zjevně vybitou.
Po příchodu blíž však začalo být jasné, že tu něco nehraje. Puška vypadala menší, než je obvyklé, a to tak, že o hodně. Navíc jevila neklamné známky toho, že je drtivá většina komponentů z akrylonitril-butadien-styrenu, což jak každý nejspíš ví, není úplně nejvhodnější materiál ke střelbě. A nic na tom nezměnily ani zinkové součástky. Nalezená brokovnice měla se skutečnou zbraní asi tolik společného jako čivava se psem Baskervilským.
Hlídka hračku sbalila a odvezla na ztráty a nálezy, kde bude čekat na zapomětlivého malého nimroda. Závěrem je nutno poznamenat, že necvičenému oku mohla svým kvalitním zpracováním skutečně připomínat reálnou flintu a opatrnost je vždy na místě. Lepší, když si vystřelí z vás než na vás.

Vážení jazykozpytci se při odborných disputacích přou o původ úsloví „kouká jako sůva z nudlí“. Někteří vědečtí kacíři d...
07/08/2026

Vážení jazykozpytci se při odborných disputacích přou o původ úsloví „kouká jako sůva z nudlí“. Někteří vědečtí kacíři dokonce přišli s teorií, že jde o chybu v přepisu a je tím myšlena nikoliv sova rochnící se v oblíbené ingredienci vývaru, alebrž sova potýkající se s nachlazením. My však necháme učené půtky stranou. Sice nevíme, jak zírá pták z těstovin, ale zato víme, jak zírá z travin.
V odpoledních hodinách oznámila na stálou službu vnímavá žena, že na zelené ploše nedaleko cyklostezky dlí mládě sovy a hledí. Vzhledem k tomu, že kolem pobíhají psi, pojala podezření, že dlení sovího puberťáka nebude mít dlouhého trvání a snadno se změní v tlení. Přislíbila, že bude vartovat, než přijedou strážníci, ale nesmí to trvat dlouho. Netrvalo. Za deset minut byla na místě zkušená hlídka, která už měla na kontě slušných pár ptáčků, plazů i savců. Nálezkyně označila cíl a vyrazila po svých. Strážníci se vydali prozkoumat lovený subjekt. Z travin koukaly zmuchlané šedé lyžařské ponožky po třicátém praní s obříma očima. Plstnatý týpek se snažil nejdřív utéct, ale to mu šlo ještě hůř než létání, takže zahájil eliminaci primátů pohledem. Nutno říct, že taky žádná sláva. Vypadal u toho jak pařmen po koktejlu z lysohlávek.
Strážníci ignorovali zamýšlenou dezintegraci i smrtící kletbu a prachsprostě ho popadli za šosy. Kalous to náležitě okomentoval a přidal další fázi výhružného zírání. Nic. Stále ho drželi. Hlídka ho prohlédla, a protože se jevil více než zdravě, transportovala ho na rozsochu nedalekého stromu. Šedý žmolek z toho byl chvíli na větvi, nicméně vzápětí řekl od plic, co si o takovém zacházení myslí a vydrápal se ještě výš. Na další větev. Když ho hlídka po zhruba dvou hodinách zkontrolovala, pořád tam seděl a častoval kolemjdoucí krtutopřísnými pohledy.

Děti jsou jako houba a mnohdy absorbují vše, co slyší. Přesněji, co chtějí slyšet, protože když mají umýt nádobí nebo jí...
06/08/2026

Děti jsou jako houba a mnohdy absorbují vše, co slyší. Přesněji, co chtějí slyšet, protože když mají umýt nádobí nebo jít spát, jsou obvykle stiženy selektivní hluchotou. To však neplatí, pokud poslouchají něco, co není určeno pro jejich uši. Co nasály pak dokážou prezentovat leckdy s naprostou a nežádanou přesností. Rozumný člověk se obvykle v přítomností dětí na základě zkušeností krotí, protože tuší, že se to může vrátit jako bumerang v naprosto nevhodný čas, nicméně občas nastane situace, kterou nemůže ovlivnit.
Podobný problém řešili v podvečerních hodinách i strážníci, když se na ně obrátil nešťastný otec, který se svěřil s nezvyklým problémem. Uvedl, že sousedé bydlící ve stejném městě, ulici, domě i patře mají návštěvu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se vzájemná komunikace účastníků dýchánku nenesla široko daleko a nezapojovala do debaty i pasivní účastníky z okolních bytů. Buď, jak buď, i to by skousnul, jsme přece lidi, ale ona komunikace se dostala do fáze, kdy většinu textu tvořily vulgarity. Exkurzí do farmářského prostředí počínaje, přes údajně nejstarší řemeslo, až po explicitní popis všemožných rozmnožovacích orgánů. A hektokotylus v nich rozhodně nefiguroval na prvním místě. Vlastně v něm nefiguroval vůbec a výkřiky byly nudně monotematické.
Zatímco hladina vypitého alkoholu stoupala, klesaly zábrany, načež stoupala hlasitost, a naopak u oznamovatele klesala trpělivost, zatímco stoupala podrážděnost. Prostě hotové sousedské vlnobití. Vrcholem a pověstnou poslední kapkou byla chvíle, kdy k již tak napnutému muži přišla jeho malá dcera a s dětskou nevinností se podělila o obohacení slovníku o nová slovíčka. Struna praskla. Zašel by tam sám, ale nejspíš by si následný průběh stejně vyžádal příjezd strážníků. A nejen jich. Operační středisko přislíbilo, že vyšle hlídku, aby si s partičkou promluvila a zkusila ji v rámci zachování dobrých sousedských vztahů trochu umravnit. Je to ostatně jeden z našich úkolů. Přesně to se i stalo.
Strážníci informovali rozjařené obyvatele bytu i jejich návštěvu o důvodu své přítomnosti a naznačili, že by bylo fajn se trochu mírnit. Dle rozostřených pohledů příjemců sdělení nešlo posoudit, zda zpráva nebyla příliš zakódovaná, leč jistý efekt to mělo. Návštěva zhodnotila, že kouzlo okamžiku bylo uniformami definitivně narušeno a ostentativně odešla domů. No co, stejně došlo pití.

Tropická letní noc, otevřené okno dokořán, místo vodní postele potní, vzduch se ani nehne, oči do stropu, zvuky se nesou...
05/08/2026

Tropická letní noc, otevřené okno dokořán, místo vodní postele potní, vzduch se ani nehne, oči do stropu, zvuky se nesou na kilometry daleko, za pár hodin nástup do práce a představa dalšího dne, kdy stačí posypat kůži grilovacím kořením a člověk může konzumovat. Rekordy už nikdo ani nepřepisuje. Zkrátka nejvyšší čas ukončit ukončení klimatické krize a nechat ji zase v klidu plynout.
Když už se nějakému šťastlivci podaří zamhouřit oka, vzbudí ho pomalu i komár, kterému se za letu vyvařila vycucaná krev a v tichém „plop“ explodoval, natož hudební produkce ze zaparkovaného auta. Obvykle je za noční diskotékou partička omladiny, sdílející nevědomky s nevyspalým okolím své oblíbené hity. Vyčerpaný aspirant na spáče pak kontaktuje operační středisko a hlasem oscilujícím mezi totální rezignací a rosomákem před útokem požádá o sjednání klidu. Hlídka kontaktuje dýdžeje i amatérské pěvce a vysvětlí jim, že jejich aktivita nejenomže není vítána, je navíc i protiprávní.
V jednom z nedávných případů však nebyl původce rušení nočního klidu člověk, alebrž umělá inteligence. No, inteligence. Jak se to vezme. Uprostřed noci se na strážníky obrátil rozladěný muž, který sdělil, že v osobním vozidle nadupaném elektronikou se spustilo rádio, otočilo volume doprava a častuje sídliště hlasitou hudební produkcí. V okolí nikde ani živáčka, jen okna bytů se začala rozsvěcet jak při fingované volbě dalšího osudu kuchaře Svatopluka Kuřátka. Na místo pochopitelně vyrazila hlídka, aby zjistila, kdo za pozdvižením stojí.
Po příjezdu se ukázalo, že neplatí kdo, ale co. Auto si v poklidu stálo, jako běžné benzíňáky a nafťáky a ani nedutalo, jak se od správně odstaveného vozu očekává. Na rozdíl od nudných fosilů, však v jednu chvíli vzalo svůj osud do vlastních čipů a zapnulo rádio. Strážníci bryskně zjistili majitele svéhlavého stroje a o situaci ho informovali. Muž rychle přispěchal a s kroucením hlavou učinil vzpouře přítrž. Otázkou zůstává, co nás čeká příště. Toustovače přestanou toustovat, čímž přijdou o smysl své existence?

To, co je v Transylvánii běžným jevem, dokáže v našich končinách vyvolat pořádné pozdvižení. Myšlena je tím noční vampýr...
04/08/2026

To, co je v Transylvánii běžným jevem, dokáže v našich končinách vyvolat pořádné pozdvižení. Myšlena je tím noční vampýrská návštěva. Jenže kde vzít v Moravské bráně normálního vampýra? Naštěstí si umíme poradit. Slovy kulinářské verze MacGyvera: Pro pořádnou vampýrskou návštěvu vpuste do ložnice Draculu. Nemáte-li Draculu, dejte tam Nosferatu, nemáte-li Nosferatu, použijte hraběte Káčulu, a pokud nemáte ani toho, bude muset stačit netopýr.
Právě poslední jmenovaný způsobil dvě hodiny po půlnoci pořádný rozruch v jednom dětském pokoji. Na operační středisko se v té době obrátila vyčerpaná maminka, která požádala strážníky o asistenci. Uvedla, že během horké noci dětem větrala v pokoji, když tu se zčista jasna do místnosti vloudil netopýr. Tento prostý akt způsobil, že byl okamžitě přerušen spánek veškerého potěru a nastal ukázkový chaos.
Zatímco část potomků zahájila evakuaci, proti které byl Saigon klidným a organizovaným happeningem, další část trvala na tom, že si myšku s křídly rozhodně nechají a dostane ji ten, kdo bude nejhlasitější. A může si ji pojmenovat. Následně se roztočila spirála, kdy děti panikařily, potažmo se snažily získat chlupáče pod peřinu (dle příslušnosti k té či oné straně), což u zástupce letounů vzbuzovalo značnou nevoli, takže hrozilo, že oknem prchnou spíš dvounožci než on. Sjednat pořádek se pokusila maminka, avšak s pasivně agresivním přístupem zastánců ochočení a panickými výstupy bojácnějších členů domácnosti, kteří demonstrativně opouštěli byt, to bylo nad její síly. A chtít spolupráci od vystresovaného netopýra bylo naprosto nereálné.
Operační středisko přislíbilo, že vyšle hlídku, aby zkusila vetřelce šetrně vypudit. Za pár minut byli strážníci na místě a se zalaminovanou fotkou Van Helsinga mezi donucovacími prostředky neohroženě vstoupili do bytu. Netrvalo ani pár minut, netopýr si dal říct a vyrazil oknem ven, aby si jeho citlivé uši odpočinuly od těch vřešťanů. Osazenstvo bytu mohlo jít zase v klidu spát. Otázka je, zda to po tak emotivním zážitku dokázalo.

Jestli máme něco rádi, tak jsou to dobré konce. Občas k nim ale člověk musí ujít určitou cestu. Vše začalo jednoho slunn...
03/08/2026

Jestli máme něco rádi, tak jsou to dobré konce. Občas k nim ale člověk musí ujít určitou cestu. Vše začalo jednoho slunného dne na zahrádce. Jako skutečné zahrádce, ne té restaurační. Pobyt na sluníčku si užíval i zhruba třicetiletý Albert. Jeden by řekl, že v tomto věku už by mohl mít rozum, ale každý má občas telecí nápady. Takže milý Albert se rozhodl, že za plotem je pampeliška zelenější a dál ještě více.
Nějaký plot rozhodně nebyla adekvátní překážka, a kdo měl někdy doma suchozemskou želvu, ten ví, že pokud se rozhodne, tak jde. A tak Albert šel. Pořád dál a dál a dál. Po uprchlíkovi začala pátrat rodina, ale marně, protože, když se taková želva dostane do provozní teploty, je z ní hotový Usain Bolt nebo alespoň Mirek Dušín plazí říše. Uplynulo téměř dvacet čtyři klíčových hodin a po běžci ani památky, zvláště, když si to namířil přímo do lužního lesa. Kdoví co ho tam čekalo. My jsme ale slíbili dobrý konec, tak sem s ním. Následující den na operační středisko zavolal muž, který nahlásil, že na cestě skrz přírodní rezervaci nalezl velkou suchozemskou želvu. Člověk nemusí být zrovna školený zoolog, aby poznal, že to není typický zástupce hanácké fauny. Nálezce se nabídl, že tam s ní počká, pokud tedy želva bude chtít. Nechtěla, ale stíhal ji stíhat.
Na místo vyrazila hlídka, aby vše prověřila a zjistila, oč jde. A skutečně. Po cestě si to metelila zamračená želva. Hlídka poděkovala, umístila plaza do přepravky, což se neobešlo bez syčení a trucování, načež nastala klasický nerudovský problém. Co s ní? Majitel v nedohlednu, registrační značka minitanku nikde, záchranná stanice bere jen divoká zvířata, želva je naštvaná. Strážníci to ale rozhodně nehodlali vzdát. Postupně i s pomocí dalších zainteresovaných osob obvolávali instituce, které by plaza dočasně ubytovaly, a i podařilo se sehnat hned dvě. Sice s dovozem, ale co by pro osiřelého tvora neudělali.
Krátká komická vsuvka – umělá inteligence sdělila, že když lidé neví, co s želvou, mají ji předat nám. Každopádně byla stanovena hodina há, kdy želva pojede do zoo na letní byt. Do té doby jsme se rozhodli dát šanci všem těm internetům a sociálním sítím, aby splatily dluh za všechno to zlo. Uplynulo ledva pár minut od vyvěšení výzvy a už bylo jasné, že Albert bude spát doma. A jak víme, že to byl Albert? Protože nám to řekl šťastný majitel, který během chvíle přichvátal a oplakaného člena rodiny si vyzvedl. Musíme konstatovat, že tak dojemné setkání jsme dlouho nezažili. Na závěr jsme doporučili opatřit Berta telefonním číslem nebo lokátorem a šli si chvilku užívat dobrý pocit.

Adresa

T. G. Masaryka 1
Prerov
75002

Telefon

+420581268156

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Městská policie Přerov zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Ta Organizace

Pošlete zprávu Městská policie Přerov:

Odkazy

Sdílet

Kategorie