Zámek Rokytnice v Orlických horách

Zámek Rokytnice v Orlických horách Oficiální stránka zámku Rokytnice v Orlických horách

ZÁZRAKY SE DĚJÍ a někdy třeba jednou za 73 let...Píše se rok 1704, a na rokytnickém zámku, kde v dubnu toho času pobývá,...
12/06/2026

ZÁZRAKY SE DĚJÍ a někdy třeba jednou za 73 let...

Píše se rok 1704, a na rokytnickém zámku, kde v dubnu toho času pobývá, podepisuje Kryštof Václav hrabě z Nostitz-Rieneck smlouvu s malířem Augustinem Strauchenem z kladské Długopole Górne na štafírování od sochaře připraveného oltáře v zámecké kapli a čtyř soch světců umístěných tam ve výklencích. Sochy dle přání pana hraběte mají mít svrchní oděv pozlacený ryzím zlatem a spodní pak postříbřený a hotové dílo do 10. srpna téhož roku odevzdáno.

Tato sice jen drobná zmínka je jedním z dokladů aktivit Kryštofa Václava na rokytnickém zámku, který je na sklonku jeho života v centru jeho pozornosti. Je nepochybné, že na výzdobě zámecké kaple se již před tím nějakou dobu pracovalo, zvláště pak na stropě, kde vedle štukové výzdoby mistra Dominika (Rossiho) byly vymalovány obrazy čtyř dalších světců. Celé to dílo snad bylo dokončeno vložením přenosné menzy do oltáře zámku, kde štítek (autentika) nám dává vědět, že do ní 3. března 1706 vložil ostatky svatých mučedníků, konkrétně sv. Donáta, sám královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker.

Co bylo namalováno na oltářním obraze, ani komu byla zámecká kaple v té době zasvěcena zatím nevíme, a až v 1. polovině 19. století byl namalován nový oltářní obraz a kaple zasvěcena svatým Petru a Pavlovi.

Kryštof Václav měl nepochybně nějaký svůj plán, který do výzdoby a vybavení kaple promítl, ostatně, podobně systematicky si počínal o 25 let dříve v kapli na zámku v Lobris. Vlastně se dá říct, že se v rokytnické zámecké kapli obklopil zemskými patrony Českého království. Z klenby na něj shlíželi sv. Ludmila, sv. Anna, sv. Zikmund a sv. Ivan. Ve výklencích kaple pak v životní velikosti stáli sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Vít a Jan Nepomucký. A tak tomu bylo po celou dobu působení rodu Nostitzů na rokytnickém zámku.

Až po druhé světové válce a svěření zámku do správy Státních statků se řešilo, jak naložit s inventářem zámku. Národní kulturní komise pod vedením Dr. Wirtha v květnu roku 1949 rozhodla o svěření části vybavení zámecké kaple, tedy čtyř výše zmíněných soch světců spolu s dalšími sochami Městkému muzeu v Žamberku. Kdy přesně k převozu soch došlo, nevíme, nejpozději však v roce 1954. A od té doby není pamětníků, kteří by krásu a plnost původního vybavení zámecké kaple kdy viděli. A zde by tento příběh mohl skončit, kdyby….,

… kdyby se nenaplnil náš dlouholetý sen zažít atmosféru zámecké kaple s původními sochami světců umístěných v nikách. K tomu bylo potřeba hodně odvahy, vstřícnosti a otevřenosti Městského muzea v Žamberku a za to mu právem patří naše upřímné poděkování. Jen díky tomu můžeme na nějaký čas poskytnou světcům prostor, který jim býval po dlouhou dobu domovem. A pokud chcete zažít atmosféru zámecké kaple tak, jak ji mohli po několik staletí vnímat členové rodu Nostitz, přijďte se podívat.

Dnes jsme ve společnosti přátel měli možnost tuto vpravdě unikátní příležitost na rokytnickém zámku společně oslavit.

AKTUÁLNÍ OTEVÍRACÍ DOBA - SRPEN 2026Sobota 01. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodinSobota 08. srpna 2026 od 14:00 do 18:00...
08/06/2026

AKTUÁLNÍ OTEVÍRACÍ DOBA - SRPEN 2026

Sobota 01. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodin
Sobota 08. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodin
Sobota 15. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodin
Sobota 22. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodin
Sobota 29. srpna 2026 od 14:00 do 18:00 hodin

Prohlídky začínají v každou celou hodinu.
Poslední prohlídka začíná v 17:00 hodin.

ZAHAJUJEME SEZÓNU 2026 NA ROKYTNICKÉM ZÁMKUTak a je to zase tady. V sobotu 6. června ve 14:00 hodin zahajujeme další náv...
01/06/2026

ZAHAJUJEME SEZÓNU 2026 NA ROKYTNICKÉM ZÁMKU
Tak a je to zase tady. V sobotu 6. června ve 14:00 hodin zahajujeme další návštěvnickou sezónu na rokytnickém zámku.

Jak už je zvykem, bude zámek otevřen od června do září vždy o sobotách od 14:00 do 18:00 hodin. S rozšířenou otevírací dobou počítáme rovněž v průběhu Svatoanenské pouti, a pokud nám to časové možnosti dovolí (třeba o naší dovolené), tak po domluvě i v některých dalších dnech.

A co je letos na zámku nového? To už necháme na zvídavých návštěvnících a stálých příznivcích rokytnického zámku.

Zkrátka, v sobotu 6. června ve 14 hodin jsme tu pro vás.
Za Zámek Rokytnice, z.s. Oldřich a Lucia

SÍDLA RODU NOSTITZ - díl 2. - PROFENDnes si představíme druhou z jedinečného souboru vedut nostitzských sídel pocházejíc...
17/05/2026

SÍDLA RODU NOSTITZ - díl 2. - PROFEN
Dnes si představíme druhou z jedinečného souboru vedut nostitzských sídel pocházející ze sbírek rokytnického zámku s tajemným názvem PROFFEN. Na první pohled zaujme rozlehlými zahradami obklopujícími vcelku maličký renesanční zámeček, ostatně i nápis na vedutě „Der Graffl(iche) Nostitzische Garten in Proffen“ dává tušit, že to, čím toto sídlo vyniká jsou právě velkoryse koncipované formální zahrady s řadou drobnějších staveb a okrasných prvků neodmyslitelně spjatých s tím nejlepším co kultura zahradního umění v dané době nabízela.
Zámek Profen (dnes Mściwojów) je dalším dolnoslezským sídlem rodu Nostitz. Leží rovněž nedaleko Jawora, tak jako zámek Lobris (Luboradz), skoro by se dalo říct, že je od Lobris co by kamenem dohodil. Ostatně ty dva kilometry údolím potoka, který obě sídla spojuje více než se může dnes na první pohled zdát, jsou opravdu jen na krátkou procházku.
Původně rytířský statek rodu Profenů připomínaných zde už ve třináctém století drží už v patnáctém století rod von Bibranů a i když se na konci patnáctého století toto zboží na chvíli opět dostane do rukou rodu von Profen, kupuje nakonec toto panství od vdov po Adamovi a Janu Kryštofovi z Bibran nám již dobře známý Otto svobodný pán z Nostitz.
Možná se hodí připomenout, že Otto poté, co dokončil studia filosofie a teologie na univerzitě v Lipsku vyrazil v roce 1626 na kavalírskou cestu po Evropě. Jeho společenský vzestup je spojen se službou habsburskému domu, konkrétně císaři Ferdinandu II., který mu udělil v květnu roku 1631 v jeho třiadvaceti letech titul svobodného pána Království českého. Že to bylo i přičiněním jeho strýce z matčiny strany a vychovatele Otto staršího z Nostitz nelze mít pochyb. Ostatně po jeho smrti v roce 1630 směl na základě závěti stejný titul svobodného pána od roku 1631 užívat i jeho o dva roky mladší bratr Jan Hartwig.
Náš Otto mladší se jako zemský hejtman knížectví Svídnicko-Jaworského od roku 1651 postupně v okolí Jawora zabydluje. Dalo by se říci, že hledá nějakou tu investiční příležitost, která by zapadala do jeho představ a reprezentovala jeho společenský status. Hned v roce 1651 si koupil statek Poischwitz (Paszowice). Ve stejném roce se zdá již řeší koupi panství Lobris a v roce 1653 kupuje sousední panství Profen. Vzhledem k tomu, že si Lobris vybral jako hlavní sídlo, je možné, že v případě Profen měl již jasný záměr o vybudování velkolepých zahrad, které založil v letech 1656 až 1657. Vliv na jeho rozhodování měla určitě i zřejmě zajímavější poloha tohoto místa v krajině a zejména prostorové možnosti.
Vraťme se nyní k vedutě, opatřené opět popisky, díky nimž se můžeme rychleji a lépe zorientovat. Pod číslem 1 je patrný evangelický kostel, který od 8. prosince roku 1653 sloužil z rozhodnutí Otto Nostitze jako katolický. Pod číslem dvě je zámek na vedutě obklopený vodou. Zajímavostí je nepochybně věž v průčelí uzavírající tříkřídlou dispozici zámku. Trojka označuje Lustgarten neboli zahradu rozkoší, ve které můžeme nalézt pod šestkou Fruchthauss (pro skladování ovocných rostlin), pod sedmičkou Fíkovnu (feigenhauss - dům pro fíkovníky), pod osmičkou grottu a pod devítkou ptačí domek (fogelhauss), ty jsou na vedutě dokonce dva. V zahradě je patrné umístění soch v centrech jednotlivých devíti okrasných parterů a řada dalších drobných okrasných prvků. Součástí této zahrady je rovněž uměle vytvořený bazén s umělým ostrovem, na kterém je Lusthaus – zahradní pavilon, nebo chcete-li „dům radosti“ dřevěným mostem propojený se zahradou. V bazénu je vyznačeno i místo přístaviště s loďkou. Další zahrada je jižně od zámku a na ní za potokem navazuje číslem 4 označená rozsáhlá kuchyňská zahrada s pečlivě rozvrženými záhony. Číslem 10 má být označena poustevna, leč toto číslo na obraze patrné není. Lze se však domnívat, že by to mohl být domek s věžičkou v kuchyňské zahradě, která vpravo přechází do přírodního parteru. Pro úplnost dodejme, že pod číslem 11 je hospodářký dvůr - správa a 12 označuje „dům zdraví“, řekněme takový malý špitálek.
Co je pro nás velkou zajímavostí, že základní koncept je v Profen (Mściwojówě) dodnes patrný, včetně řady drobných staveb a prvků, byť se čas ve 20. století na areálu významně podepsal. Lze dohledat historické fotografie (pohlednice), na kterých je zachycena podoba pavilonu uprostřed bazénu na počátku 20. století, nebo zámeček, i když už i v této době bez centrální věže. Zámek prošel úpravou v 19. století a v roce 1953 zcela vyhořel. Přesto se v areálu dobře dochovalo základní členění, bazén s ostrůvkem a torzem osmibokého pavilonu, grota, prostor kuchyňské zahrady, několik kamenných mostků přes potok nebo později vybudované klasicistní budovy, sloužící původně jako oranžerie a skleník a další drobné stavby.
Otázkou je, odkud malíř vedutu maloval. Možná z vinné lisovny na svahu nad zahradou, která byla kdysi dalším pavilonem, ze kterého byl na celý areál krásný výhled. Kdo ví…
Závěrem už snad jen krátce o kostele. Stávající kostel Navštívení Panny Marie byl na místě toho původního postaven v barokním stylu v roce 1792 a později prošel úpravou ještě v roce 1844. Jedním z patronů na oltáři je sv. Otto, nepochybně jako připomínka doby působení Otto svobodného pána z Nostitz na tomto panství.

SÍDLA RODU NOSTITZ - díl 1. - LOBRISJak to bylo vlastně s majetkovými državami rodu Nostitzů? Kde všude působili? Otázky...
09/05/2026

SÍDLA RODU NOSTITZ - díl 1. - LOBRIS
Jak to bylo vlastně s majetkovými državami rodu Nostitzů? Kde všude působili? Otázky, které budí zvědavost, zvláště když v původních sbírkách rokytnického zámku objevíte soubor jedinečných vedut nostitzských sídel. Je jisté, že je nechal namalovat Kryštof Václav hrabě z Nostitz-Rieneck právě pro zámek v Rokytnici. Takovou drobnou zajímavostí je, že v inventáři z roku 1740 se píše o 9 vedutách nostitzských zámků umístěných v Tabulnici. Nám se jich ale podařilo dohledat celkem 10 a ty vám postupně představíme. Tak pojďme na to.

Jako první jsme vybrali zámek LOBRIS.
To, že rod Nostitzů působil ve Slezsku jsme už několikrát zmínili a Lobris neboli Luboradz, ležící kousek od Jawora, byl zámek pro Kryštofa Václava bezpochyby velmi oblíbený. Renesanční zámek koupil v roce 1653 jeho otec Otto svobodný pán z Nostitz, hejtman Javorský, beztak i proto, aby nemusel trávit svůj čas pouze v poměrně neútulném javorském hradu. A Kryštof, který šel v otcových stopách, tento zámek upravil na vskutku reprezentativní sídlo.
Veduta areálu zámku je vyobrazena z východní strany a díky popiskům můžeme snadno identifikovat nejen jednotlivé části areálu, ale dokonce i některých prostor samotného zámku. Podle čísel si tak můžete snadno dohledat, kde je kaple (kde byly umístěny obrazy od Michaela Wilmanna někdy označovaného za slezského Rembrandta), sál předků (viz předchozí příspěvek), sala terena, galerie, knihovna (ano, ta unikátní knihovna, která je dnes umístěna v Nostitzském paláci v Praze!), komora s minerály, zbrojnice. Dále je možné dohledat, kde je kostel, úřad, hlavní dvůr, zvěřinec, králičí kopeček, dům zdraví, altán nebo jezdecký dvůr. V pozadí jsou pak vidět věže Jawora.
Unikátní veduta zobrazuje zámek obklopený v té době vodním příkopem.
Tímto bychom mohli příspěvek ukončit, ale máme ještě jedno malé překvapení na závěr. Objevili jsme totiž mezi rokytnickými obrazy jeden dosud neidentifikovaný portrét šlechtice a v jeho pozadí vyobrazení nějakého zámku. Po delším zkoumání jsme zjistili, že se jedná rovněž o zámek Lobris, tedy Luboradz, akorát že tentokrát ze západní strany. Šlechtic v ruce drží glejt a na něm je vročeno číslo 1653. Kdo že to tedy je? Nikdo jiný než Kryštof Václav z Nostitz!
Na posledním obrázku se můžete pokochat pohledem na zámek v Luboradzi někdy ve 20. letech 20. století. Zámek v té době patří rodu Wolkenstein-Trostburg, a to až do roku 1945. Stalo se tak sňatkem Ernestiny, nejmladší dcery Josefa hraběte Nostitz-Rieneck, s Engelhardem Dietrichem hrabětem Wolkenstein-Trostburg.
Osudy zámku ve druhé polovině 20. století žel, nejsou příliš optimistické. Držme mu palce...

SKRYTÉ PŘÍBĚHY NOSTITZSKÉ GALERIE PŘEDKŮ V ROKYTNICIPojďme se dnes trochu ponořit do hledání historických souvislostí sp...
20/04/2026

SKRYTÉ PŘÍBĚHY NOSTITZSKÉ GALERIE PŘEDKŮ V ROKYTNICI

Pojďme se dnes trochu ponořit do hledání historických souvislostí spojených s mobiliářem rokytnického zámku. Samotné pátrání po původním vybavení je vpravdě detektivní prací, ale některé předměty i dnes mohou pomalu odhalovat svá skrytá tajemství.

Jedním z takových předmětů je portrét Ulricha von Nostitz z tzv. linie Unwürde tohoto rodu. S identifikací portrétu nebyl žádný problém, protože malíř nám zanechal na obraze latinský nápis: „Udalricus a Nostitz A.C. 1547 Jur.civ. et Canon. Doctor. theoretico practicus Consiliarius Reg.Bohem et Judicy Supremi Provincialis. Quod Budissin habetur Praefes noste a fotius Marchionatus Lusatia superiors Capita neus Summus Vulq LandtVoigt“. Ve zjednodušeném překladu tedy: „Ulrich (Oldřich) z Nostitz, Léta Páně 1547 doktor občanského a kanonického práva, Rada nejvyššího zemského soudu Českého království, sídlící v Budyšíně jako správce a nejvyšší hejtman Horní Lužice".

Ulrich se narodil někdy v roce 1500 možná právě na rytířském statku Unwürde, který spravoval jeho otec Hartwig z Nostitz, i když nutno podotknout, že této linii rodu patřilo toto rytířské sídlo již v roce 1368. Za zmínku také stojí, že Unwürde je asi jen 6 km od rodového statku Nostitz.

Po studiu práv, a samozřejmě až poté, co s manželkou Margaretou z Falkenberka založil rodinu, vstoupil v roce 1538 do služeb Ferdinanda I. Habsburského. Novému českému králi pomáhal prosazovat jak katolické zájmy habsburského domu, tak zejména po porážce protihabsburského povstání v roce 1547 prosazoval usilovně především zájmy šlechty na úkor privilegií hornolužických měst. Za své věrné služby králi byl náležitě odměněn, a to nejen funkcí zemského hejmana Horní Lužice, kterou zastával od roku 1549, ale též řadou lužických statků, mezi nimiž byl i Ruppersdorf, kde byl také po své smrti v roce 1552 pohřben.

Tolik ve stručnosti. Otázkou ale zůstává, proč byl jeho portrét spolu s portrétem jeho vnuka Christiana z Nostitz součástí mobiliáře rokytnického zámku. A zde se nabízí několik úvah.

Tou první je zajímavá vazba na svého mladšího bratra Johana (Hanse) z Nostitz, který po otci dědí statek Cunewalde, asi 20 km od vsi Unwürde, a zakládá samostatnou linii rodu. Jeho vnuk Jan Mikuláš z Nostitz kupuje v roce 1627 rokytnické panství. Nemá ale potomků, a tak jeho synovec Jan Jindřich v roce 1644 prodává Rokytnici s panstvím řekněme velmi vzdálenému bratranci Ottovi z Nostitz, který zakládá rokytnickou linii tohoto rodu. Mohl by náš portrét Ulricha z Nostitz na zámku Rokytnice mít spojitost již s prvním majitelem rodu Nostitz na rokytnickém zámku? Nechtěl zde už právě on prezentovat své předky a příbuzné ze své linie rodu?

Druhou úvahou je spojitost se společenským vzestupem rokytnických Nostitzů, konkrétně se snahami o důstojnou prezentaci rodu v podání Kryštofa Václava hraběte z Nostitz, syna výše uvedeného Otto barona z Nostitz. V minulém příspěvku jsme se dotkli jeho snah o posílení významu rodu Nostitz budováním sálů předků jak na zámku v Rokytnici, tak na zámku v Lobris (Luboradz). Je možné, že portrét Ulricha z Nostitz se v Rokytnici octl v souvislosti se precizní sběratelskou aktivitou o všech významných členech rodu? Ostatně víme už, že sál předků s rozsáhlou portrétní galerií na zámku v Lobris vzniká v letech 1686-1692. Nemohl být portrét Ulricha z Nostitz předlohou pro umělce pracující v Lobris? Ostatně jeden z nápisů pod portrétem v tomto sále je obsahově zcela shodný s tím, který je uveden na obraze! Jenže, samotný portrét na stropě sálu se s naším obrazem jako předlohou, zdá se, moc neshoduje.

Je ale také možné, že než se Kryštof Václav z Nostitz rozhodl pro vybudování nového sálu předků na zámku v Rokytnici (1706-1709), mohl vytvářet podobnou kolekci významných předků rodu malovaných na plátno a umístěných v původním největším sále rokytnického zámku nad hlavním vstupem do zámku. Co na tom, že později, tedy po roce 1709 tento sál ztratil svoji původní funkci.

Jak tomu skutečně bylo, je tedy stále ukryto za závojem událostí, ale kdo ví, třeba se nám jej podaří trochu poodhrnout…

TAJEMSTVÍ SÁLŮ PŘEDKŮ RODU NOSTITZJe 27. července roku 1675 a před mladým šlechticem s velmi dobrým vzděláním dobře znal...
24/03/2026

TAJEMSTVÍ SÁLŮ PŘEDKŮ RODU NOSTITZ
Je 27. července roku 1675 a před mladým šlechticem s velmi dobrým vzděláním dobře znalým slezských poměrů, a právě povýšeným do hraběcího stavu Království Českého, se otevírá kariéra v diplomatických službách pro císařský dvůr. Jak roste jeho společenský vzestup, investuje do svých sídel, zejména v Lobris a v Neuland ve Slezsku, a později rovněž v Rokytnici. Ale stále více si uvědomuje, že sláva rodu Nostitzů, který v 17. století stoupá v žebříčku aristokratických kruhů by měla být více zviditelněna.
Kryštof Václav hrabě z Nostitz-Rieneck tedy začne s využitím svých vzděláním nabytých vědomostí, ale i zkušeností ze svých cest, vytvářet vlastní koncept prezentace rodu. „Co kdyby snad na návštěvu přijel sám císař Leopold I., blíží se jeho padesáté narozeniny! A možná, možná by on sám mohl dosáhnout na titul říšského hraběte! Ostatně, věrně přeci císaři slouží.“

Nejvhodnější by pro jeho záměr mohl být taneční sál na zámku v Lobris (Luboradz), je dostatečně velký, aby zde zrealizoval (1686 až 1692) svůj velkolepý záměr, kde se ve třech nástropních malbách vejde alegorie oslavující císařskou výsost a jeho syna, ve společnosti Kryštofova otce Otty barona z Nostitz a strýce Jana Hartwiga tehdy již hraběte z Nostitz. Ale hlavně po obvodu sálu bude možné vyobrazit v 53 medailonech portréty nejvýznamnějších předků rodu. A Kryštof myslel i na to, aby každý medailon byl opatřen identifikačním popiskem v latině. Jak předvídavé, a přesto je dnes identifikace některých předků rodu tajemstvím, které se nám v pravdě detektivním bádání jen pomalu rozkrývá.

Rokytnický zámek si na svůj Sál předků (německy Ahnensaal) musí ještě pár let počkat. Zatím je tím nejvýznamnějším prostorem v tomto zámku sál nad vstupní branou, vybaveným dle tehdejších zvyklostí řadou portrétů významných členů rodu Nostitzů. Několik starých pláten se dokonce dochovalo do dnešních dní, ale jejich příběh si také necháme na příště!

Po roce 1703 již Kryštof pobývá častěji v Čechách na zámku v Rokytnici. V červenci roku 1705 vyráží Kryštof na diplomatickou cestu do Nizozemí, kterou, zdá se, pojal spíše jako poznávací výlet, při kterém navštívil řadu šlechtických sídel v Německu a Holandsku. Snad i pod vlivem této cesty se rozhodl v roce 1706 zahájit přestavbu tzv. „Starého paláce“ rokytnického zámku a během tří let vybudoval na tomto místě velkolepý a na tehdejší dobu moderně pojatý Sál předků, jehož prezentační koncept pod vlivem tehdejšího módního trendu pojal v podobě řady alegorií o ctnostech, které jistě on sám považoval za důležité a chtěl prostřednictvím výchovného konceptu zanechat svým potomkům. Interpretace celého původního Kryštofova záměru v tomto sále přes veškeré dosavadní snahy zůstává zatím také zahalen tajemstvím.

Je až s podivem, že k rokytnickému Sálu předků je k dispozici tak málo dokumentace a fotografií. Víte-li o nějakých dalších, podělte se s námi o ně.

Svátek Sv. Josefadnes 19.3. slavíme svátek Sv. Josefa, ochránce rodin a dětí (vychovával Ježíše Krista), patrona tesařů ...
18/03/2026

Svátek Sv. Josefa
dnes 19.3. slavíme svátek Sv. Josefa, ochránce rodin a dětí (vychovával Ježíše Krista), patrona tesařů a truhlářů (sám byl tesařem a řemeslu učil Syna), patrona dobré smrti (zemřel v náručí Ježíše a Marie), od roku 1654 jednoho z patronů Českých zemí, a od roku 1870 též patrona všeobecné církve. Na jednoho je toho skoro až dost...
Ten, který je dnes v kapli rokytnického zámku je navíc osobní patron Josefa Luxe, rodáka z Horní Rokytnice, kde se v roce 1940 narodil. A pro nás i patronem všech, kteří kdy nesli či dnes nesou jméno Josef. Budiž jim přána jeho ochrana.
Sv. Josef byl určitě též patronem řady můžu z rodu Nostitz, kteří nesli toto jméno, tak časté v rokytnické linii Nostitzů. Při zámeckém kostele v Rokytnici také řadu let působilo Josefské bratrstvo.

Z mnoha přímluv ke Sv. Josefovi jsme vybrali:

"Svatý Josefe, muži ticha, uč nás objevovat hodnotu slov, která budují, povzbuzují, utěšují a podporují. Buď nablízku těm, kdo trpí kvůli slovům, jež zraňují, a pomáhej nám, abychom slova vždy proměńovali ve skutky. Amen."

PROBOUZENÍ JARAI v rokytnickém zámeckém parku se už probouzí jaro, zatím sice nesměle, ale i tak dokáže udělat radost. T...
09/03/2026

PROBOUZENÍ JARA
I v rokytnickém zámeckém parku se už probouzí jaro, zatím sice nesměle, ale i tak dokáže udělat radost. Třeba i vám...

Zima jako v zimě. Vše jak má být.
11/01/2026

Zima jako v zimě. Vše jak má být.

Adresa

T. G. Masaryka č. P. 1
Rokytnice V Orlických Horách
51761

Telefon

724002255

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Zámek Rokytnice v Orlických horách zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Ta Organizace

Pošlete zprávu Zámek Rokytnice v Orlických horách:

Odkazy

Sdílet

Kategorie