01/09/2026
OHLÉDNUTÍ DO MINULOSTI - OCHOTNICKÝ SPOLEK
Vzpomínka pana Řehořovského pro Tochovický Zpravodaj
Z historie ochotnického divadla v Tochovicích
V naší uspěchané době, plné ruchu a shonu, plné nových vynálezů, počítačů a internetu, době naplněné podnikáním, obchodem, vysoce kvalitní zábavou, kterou poskytuje televize, film, sport všeho druhu, je třeba se chvíli zastavit, odpočinout si od toho všeho a zamyslet se nad tím, jak žili a bavili se naši občané v nedávné minulosti.
Naše obec v minulém století, kdy lidé neměli televizi, kino ani mobily, vynikala tím, že zde byly různé spolky, které měly význam jak společenský, tak i kulturní.
Jednou z hlavních činností bylo ochotnické divadlo. A tato činnost, dle „Pamětní knihy studentů tochovických“, začala takto:
Bylo to dne 13. června 1886 na Boží hod svatodušní, kdy několik upřímných vlastenců českých sešlo se v zátiší parku tochovického. Slunéčko mile hřálo a zelená travička vábila k odpočinku. Toho využili naši vlastenci a usedli pod jedním javorem, v jehož koruně bzučely včelky. Tato posvátná „hudba“ vlévala se v duše vlastenců a vytvářela posvátnou náladu v chrámu přírody. Jeden z mladých vlastenců, student gymnázia a syn tochovického pana řídícího Jan Drůbek, promluvil takto: „Již o Velikonocích jsme se shodli na tom, že budeme hrát divadlo, a to hru Františka F. Šamberka – Josef Kajetán Tyl.“
A tak to v Tochovicích začalo. Jan Drůbek, student, byl hlavním organizátorem tohoto dění. Dále se zúčastnili: pan učitel J. Syblík jako režisér, Fr. Hykeš, K. Karas, E. Keller, F. Karas, E. Papež, K. Valenta a A. Řehořovský – všichni studenti gymnázia. A dále slečny: R. Hykešová, Z. Valentová, G. Pečená, E. Vošahlíková, J. Šeková, M. Šťovíčková, J. Čížková, A. Čížková, R. Škráchová a M. Benešová. Později přibyli i další zájemci o divadlo: E. Keller, J. Pacovský, K. Ježek, B. Průša, J. Jirsa, J. Šmejkal, E. Angelis, J. Mikš, E. Kubec a další.
A pak v následujících letech až do konce 19. století byly sehrány ještě tyto hry: Prodaná láska, Jedenácté přikázání, Maloměstská tradice, Palackého třída 27, All right, Láska z inzerátu a jiné.
Také byla uspořádána spousta kabaretů a večírků, kde bylo předvedeno hodně scének a dalších výstupů. Hrálo se v hostinci pana Jeníka, který byl na „Luštově“ (dnes u Neumanů). To byly začátky ochotnického divadla v naší obci.
Éra divadelnictví pokračovala dále i v roce 1945 – po válce, kdy se všechna tochovická mládež opět pustila s chutí do divadelní činnosti. Prvním činem po osvobození v roce 1945 bylo zorganizování „Staročeských dožínek“, což se uskutečnilo 26. srpna 1945. Hlavními organizátory byli mladí učitelé Vladimír Zelenka a Jiří Červený a my všichni, kteří jsme byli tehdy mladí, jsme se dali s chutí do práce na poli kultury v osvobozené republice.
Ještě téhož roku, 28. října, bylo sehráno v hostinci „U Nešvarů“ divadelní představení „Moje barva červená a bílá“. 23. prosince téhož roku byla ještě provedena vánoční besídka se zpěvy, koledami a scénkami z „Princezny Pampelišky“ od J. Kvapila. Za rok, 28. října 1946, byla sehrána divadelní hra Pavla Brázdy „Věrni se probouzejí“, také v hostinci „U Nešvarů“.
Za dva roky nato se již hrálo v novém sále „U Kozlovských“ a byla provedena s úspěchem hra J. Veselého „Národ pod křížem“ a pak ještě opakována na Vysoké. V té době nejvíce hráli samí mladí lidé, kteří po válce byli plni elánu. Byli to J. Basík, M. Špala, H. Mašková, J. Soukup z Hořejan, E. Hubáčková, M. Syblík, A. Vrba, V. Řehořovský, Fr. Hubáček, M. Hajná, O. Kšanda a mnoho jiných.
O Vánocích v roce 1950 jsme sehráli hru J. Kvapila „Princezna Pampeliška“ a pak byla ještě opakována v sokolovně „Na Dole“. A přibyli další účinkující, a sice: D. Hájková, V. Prózr, J. Soukup, Vl. Čtverák, Z. Kníže a další.
Pak nastala několikaletá přestávka a ochotnické divadlo znovu ožilo koncem padesátých let minulého století. Velkou zásluhu na obnovení divadla v Tochovicích měla Pavla Prózrová, která nejenže dobře a s chutí hrála, ale také se starala o vše, co s hraním souviselo.
Začalo to hrou F. F. Šamberka „Palackého třída 27“, režie se ujal J. Čížek, obchodník z Tochovic. Následovaly pak další hry. Nejslavnější a také nejnákladnější byla Jiráskova „Lucerna“. Tato krásná hra byla snem tochovických ochotníků již dávno. Na jejím uskutečnění se podíleli mladí talentovaní ochotníci – V. Rachová provdaná Hrubá, M. Klanda, K. Havránek, M. Suchopárová, ale i další občané, kteří si také s chutí zahráli – K. Karas, J. Vaník, O. Kliment a další.
Na „Lucernu“ jsme si troufli, až když jsme předtím sehráli již mnoho jiných divadelních kusů. Byly to hry: Goldoniho „Neotesanci“, „Brumla, starý bručoun“, Jiráskova „Vojnarka“, Klicperova „Potopa světa“, Tylova „Paličova dcera“.
V těchto hrách se objevili i další účinkující, kteří si s chutí a elánem zahráli – Vl. Suchopár, Sláva Švarc, J. Folta, A. Šimková, E. Puchmajerová a také tehdy ještě děti Marie a Marta Karasovy, Anička Vaníková, Vláďa Vrba a jiní.
Na přípravě jeviště a stavbě kulis se nejvíce podílel Míla Klouda, který také velmi dobře hrál, i jeho manželka Jarka, roz. Větrovská.
Většinu těchto ochotnických divadelních představení jsem režíroval já a mám na to velmi hezké vzpomínky, které mě provázejí až do stáří. Se všemi účinkujícími jsme byli dobří kamarádi a budu na ně rád vzpomínat až do konce života.
