21/08/2023
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1725648387883088&id=100013138290838
Dnes si připomínáme 55. výročí ode dne, kdy tanky našich spojenců z Varšavské smlouvy s invazním bílým pruhem překročily hranice suverénního státu, aby ukončily naděje Čechoslováků na svobodnější budoucnost. Jejich zásluhou se „komunismus s lidskou tváří“ stal nenaplněnou ideou. Dost možná to byl protimluv od samého začátku a tento experiment si nezasloužil delší život. Poučení o tom, že nezávislost a právo na sebeurčení Československé socialistické republiky byla jen iluzí, přišlo rychle a procitnutí ze snu Pražského jara bylo velmi bolestné.
Generace mých rodičů dostala v roce 1968 podobně tvrdou lekci jako generace jejich rodičů v roce 1938. Napáchané škody zůstávají v našich hlavách dodnes. Většina dospělých byla přinucena odpovědět na otázku, zda vstup vojsk na naše území schvalují, a vypořádat se s dilematem, kde na jedné misce vah leželo svědomí a hrdost a na druhé strach z následků a odpovědnost k rodině. Normalizační heslo „nehas, co tě nepálí“ nás naučilo dívat se jinam, když se děje něco špatného, a na našem přístupu k respektování soukromého vlastnictví se podepsala hláška „kdo nekrade, okrádá rodinu“.
Jak se tyto události noří do minulosti a stávají se historií, pro mnohé ztrácí na významu. I u lidí, kteří to na vlastní kůži zažili, dnes převládá nostalgie a ti co ji nezažili, na tu dobu pohlíží optikou Pelíšků a Pupenda. Realita však byla jiná a my bychom na to neměli zapomenout.
