26/08/2026
KANDIDÁTI
Marcela Benešová
1. Kdo jsem
Jmenuji se Marcela Benešová, je mi 44 let, jsem maminkou dvou dospívajících dětí a v současné době pracuji jako učitelka na základní škole v Unhošti.
V Unhošti žiji téměř dvacet let a za tu dobu se pro mě stala skutečným domovem. Dnes už si vlastně ani nedovedu představit, že bych měla žít někde jinde.
Mám ráda život v pohybu, práci s lidmi a prostředí, ve kterém se něco děje. Zároveň patřím k lidem, kteří neradi zůstávají jen u toho, že něco nefunguje. Mnohem bližší je mi hledat cestu, jak by se to dalo udělat lépe.
2. Vztah k Unhošti
Před téměř dvaceti lety jsme si v Unhošti postavili náš vysněný dům za Prahou. Tehdy jsem ještě netušila, jak silný vztah si k tomuto místu postupně vytvoříme.
Vyrůstají tady moje děti, máme zde přátele, školu, známá místa a velkou část našeho každodenního života. Když se odkudkoliv vracíme, můj syn často říká: „Mami, všude dobře, doma nejlíp.“ A myslím, že právě tahle jednoduchá věta náš vztah k Unhošti vystihuje nejlépe.
Unhošť jsme si zamilovali a chceme, aby byla místem, kam se budeme vždycky rádi vracet. A právě proto mi není jedno, jak bude vypadat za pět, deset nebo dvacet let. To dobré bych chtěla zachovat a tam, kde vidím prostor ke změně, bych chtěla přispět k tomu, aby se věci posunuly k lepšímu.
3. Zkušenosti
Než jsem nastoupila jako učitelka na základní školu v Unhošti, pracovala jsem řadu let v oblasti HR v mezinárodních společnostech, mimo jiné na manažerských pozicích. Část své profesní kariéry jsem strávila také v zahraničí – v Londýně jsem působila jako vedoucí kanceláře významné mezinárodní podnikatelské skupiny.
Během své profesní kariéry jsem tak měla možnost pracovat v různých prostředích, s lidmi různých národností a v situacích, které vyžadovaly vysokou míru samostatnosti, diskrétnosti, flexibility a odpovědnosti. Běžně jsem měla na starosti mnoho různých úkolů a projektů současně, často v různých fázích a pod značným časovým tlakem.
Tyto zkušenosti mě naučily organizovat, stanovovat priority, komunikovat s různými typy lidí, hledat řešení a především nést odpovědnost za výsledek. Práce pod tlakem mi proto není cizí. Umím si věci zorganizovat, řešit několik problémů současně a neztratit přitom ze zřetele to, čeho chceme dosáhnout.
Po dlouhých letech v korporátním prostředí a byznysu jsem si začala uvědomovat, že bych své zkušenosti a energii chtěla využít také přímo tam, kde žiji. Chtěla jsem dělat práci, ve které budu vidět konkrétní smysl a zároveň budu moci něco předávat dál.
Proto jsem se rozhodla pro poměrně zásadní kariérní změnu a začala pracovat jako učitelka na místní základní škole. Ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. Práce s dětmi mě naplňuje a zároveň mi umožnila poznat Unhošť zase z jiné perspektivy. Každý den vidím, co děti potřebují, co je baví, co jim chybí a jak velký význam má prostředí, ve kterém vyrůstají a tráví svůj čas.
Právě tato zkušenost mě utvrdila v tom, že má smysl věnovat svou energii místu, které považuji za svůj domov. A je také jedním z důvodů, proč bych se dnes chtěla na jeho dalším směřování podílet ještě více.
4. Co chci změnit
Jedním z témat, které v Unhošti vnímám velmi výrazně, jsou omezené možnosti trávení volného času pro dospívající děti.
Nechci, aby jejich jedinou možností bylo sednout si na lavičku na náměstí a společně projíždět sociální sítě v telefonu. Dospívající potřebují prostor, kde se mohou potkávat, sportovat a jednoduše být spolu i jinak než prostřednictvím mobilních telefonů.
Sportovní a volnočasová nabídka pro tuto věkovou skupinu je podle mě příliš omezená. Pokud kluk nehraje fotbal, možností už mnoho nezbývá, pro dospívající dívky je nabídka ještě menší. Přitom právě pohyb, sport a společné trávení času jsou v tomto věku důležité nejen pro fyzické zdraví, ale také pro vytváření vztahů a zdravého životního stylu.
Chtěla bych proto podpořit vznik míst a aktivit určených i starším dětem a teenagerům. Nemusí jít jen o organizovaný sport. Může to být prostor, kam mohou přijít s kamarády, zahrát si, zacvičit, projet se, posedět nebo jednoduše společně trávit čas. Místo, které bude skutečně jejich a které je bude lákat ven.
A pokud taková místa vytváříme, musíme myslet také na to, aby se k nim děti mohly bezpečně dostat. Bezpečný pohyb pěších a cyklistů po městě proto vnímám jako přirozenou součást tohoto tématu.
5. Moje priority
Jednou z mých hlavních priorit je školství a prostředí, ve kterém naše děti tráví velkou část svého dne.
Z rozhodnutí současného vedení města nyní probíhá rozšíření základní školy o nové prostory pro první stupeň. Tím bychom ale rozhodně neměli považovat otázku školních prostor v Unhošti za vyřešenou. Stejnou pozornost si zaslouží také podmínky, ve kterých se vzdělávají žáci druhého stupně. Některé stávající prostory školy a jejich vybavení už současným potřebám neodpovídají a potřebují postupnou modernizaci.
Je mi jasné, že není možné školu na několik měsíců zavřít a kompletně ji zrekonstruovat. To ale neznamená, že musíme čekat na jednu velkou rekonstrukci někdy v budoucnu. Je možné postupovat krok za krokem a například během letních prázdnin každý rok opravit nebo modernizovat část, která to potřebuje nejvíce. Začít lze třeba u sociálních zařízení. Důstojné a hygienické toalety by měly být v dnešní době samozřejmou součástí každé školy.
Považuji za velmi důležité připomenout, že škola není pouze záležitostí jejího vedení. Město je jejím zřizovatelem, a nese tedy svůj díl odpovědnosti za podmínky, které škola může nabídnout dětem i svým zaměstnancům. Vedení školy může přicházet s požadavky, upozorňovat na problémy a hledat možnosti, jak prostředí školy zlepšovat, ale bez odpovídající podpory zřizovatele jsou jeho možnosti omezené.
Právě proto bych chtěla klást mnohem větší důraz na skutečnou a průběžnou spolupráci mezi školou a městem. Potřeby školy by měly být slyšet a město by se jimi mělo vážně zabývat. Do unhošťské školy chodí naše děti a s dalším rozvojem města a příchodem nových rodin její význam i nároky na ni dále rostou. Investice do školy proto nevnímám jako něco navíc, ale jako jednu ze základních investic města do jeho budoucnosti.
Dalším tématem je pro mě doprava. Patří sem bezpečný pohyb dětí i dospělých po městě, podmínky pro pěší a cyklisty, parkování i dlouhodobé řešení dopravní situace včetně otázky obchvatu Unhoště. Doprava ovlivňuje každodenní život nás všech, a proto bych chtěla podporovat řešení, která povedou k bezpečnějšímu a příjemnějšímu pohybu po městě.
Nechci slibovat velké změny jen proto, že dobře znějí. Jsou mi bližší konkrétní a postupné kroky, jejichž výsledek lidé skutečně pocítí v každodenním životě.
Unhošť je můj domov. Nechci proto jen říkat, co by mohlo fungovat lépe. Chci mít možnost se na tom aktivně podílet.
