25/03/2026
MARIE KUDEŘÍKOVÁ, studentka, dělnice, odbojářka, popravená za odbojovou činnost.
Narodila se před 105 lety, 24. března 1921, ve slovácké obci Vnorovy na Hodonínsku. Byla nejstarším ze tří dětí manželů Františky a Josefa Kudeříkových. Otec Josef byl ruským legionářem, bývalým příslušníkem 7. střeleckého pluku, a členem Jednoty Československé obce legionářské ve Veselí nad Moravou. Krátce byl dokonce starostou rodné obce. Jinak rodinu živil jako železniční zřízenec ve stanici Vrbovce na moravsko-slovenském pomezí. V roce 1938, po odtržení československého pohraničí v důsledku mnichovské dohody, musel toto zaměstnání opustit. Pracoval pak na vlastních pozemních, rodina měla i vlastní vinohrad. Pro dobrou znalost prostředí se Mariin otec brzy po německé okupaci v roce 1939 zapojil do domácího odboje, když převáděl lidi přes protektorátní hranici na Slovensko. Marie i sestra Alžběta v té době navštěvovala gymnázium ve Strážnici. Marie se tam sblížila se spolužákem Juliem Kramaričem, který ji přivedl k sympatiím s komunistickými ideály. Po maturitě v roce 1940 začala Marie studovat na roční jazykové škole v Brně, jinak byly české vysoké školy Němci na podzim předešlého roku zavřeny. Po studiu byla nuceně nasazena coby textilní dělnice do firmy Ráček ve Veverské Bítýšce. V Brně se také zapojila do podzemního hnutí mladých komunistů z bývalého Svazu mládeže. Napojena na I. ilegální Ústřední výbor Komunistické strany Československa vydávala propagandistické letáky, ukrývala hledané osoby a pomáhala s jejich převodem za hranice. Počátkem prosince 1941 zatklo Marii německé gestapo. Při výsleších v Brně i Praze projevila velkou statečnost, ani po fyzické násilí neprozradila informace, které by vedly k zatčení někoho dalšího. Německým lidovým soudem ve Vratislavi byla 16. listopadu 1942 odsouzena k trestu smrti. Než však k výkonu rozsudku po čtyřech měsících došlo, stihla v cele smrti napsat 32 motáků, které se díky jedné z dozorkyň dostaly z vězení. Čerstvě dvaadvacetiletá Marie Kudeříková byla 26. března 1943 popravena stětím sekyrou. Po válce z jejího příběhu těžil komunistický režim, Mariiným jménem se konaly různé akce pro mládež, odhalovala se pietní místa a v roce 1972 byl o ní natočen film "…a pozdravuji vlaštovky". Po změně režimu se z veřejného prostoru na čas neprávem vytratila, ale v posledních letech je příběh jejího hrdinství opět připomínán. Před rokem byla in memoriam vyznamenána Křížem obrany státu.
Dopisy Marie Kudeříkové z vězení vyšly po válce knižně pod názvem "Zlomky života". V jednom z posledních motáků napsala: "Je na mém stavu něco tak hrozného? Já umírám za dobrou věc - vy zemřete též - zdali také s vyrovnanými, spravedlivě zaplacenými účty?"
___
Váleční veteráni - Ministerstvo obrany ČR | Válečné hroby - Ministerstvo obrany ČR | Ministerstvo obrany České republiky | Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy | Jihomoravský kraj | historický ústav Praha | Ústav pro studium totalitních režimů | Československá obec legionářská