Pozemní síly AČR

Pozemní síly AČR My jsme armáda!

Oficiální stránka Velitelství pozemních sil AČR 🔗 www.linktr.ee/pozemnisily

⭐⭐

Pásová i kolová obrněná technika, tankisti, bigoši, výsadkáři, dělostřelci, průzkumáci, dronaři, ženisté, logisti, chemici.

Instantní káva má za sebou dvě světové války. A jestli dnes stačí nasypat pár lžiček do hrnku a zalít je vodou, velký po...
13/09/2026

Instantní káva má za sebou dvě světové války. A jestli dnes stačí nasypat pár lžiček do hrnku a zalít je vodou, velký podíl na tom má armáda. Ne proto, že by rozpustné kafe vynalezla. Ale protože jako jedna z prvních pochopila, proč je tak zatraceně dobré.

První velkou vojenskou kariéru udělalo už za první světové války. Americký vynálezce George Washington - ne ten prezident, je to jen vtipná shoda jmen - začal svou rozpustnou kávu průmyslově vyrábět kolem roku 1910. Když Spojené státy vstoupily do války, armáda začala produkci skupovat ve velkém a malé balíčky putovaly za vojáky až do zákopů. Přezdívali jí "cup of George". Chuť prý žádný zázrak nebyla, ale když kolem vás prší, běhají krysy a občas přiletí dělostřelecký granát, požadavky na baristu trochu klesají.

O pár let později měla káva úplně jiný problém. Brazílie jí vypěstovala tolik, že po hospodářské krizi nebylo komu ji prodat. Miliony pytlů se ničily a přebytečná káva posloužila při pokusech dokonce jako palivo pro lokomotivy. Asi jejich provoz hezky voněl, ale uznejte, že jinak je to trestuhodné plývání. A proto Brazilci oslovili společnost Nestlé s jednoduchým zadáním: vymyslete, jak kávu uchovat a prodat později. Vývoj trval roky. Výsledkem bylo Nescafé, které přišlo na trh v roce 1938.

A potom začala další válka.

Pro Nescafé to byl obrovský zlom. Američtí vojáci ho dostávali ve svých nouzových přídělech a armáda odebírala ohromné množství produkce. Výhoda byla jasná. Veškerou složitou práci už udělal někdo v továrně: z kávy vyrobil extrakt a usušil ho. Voják nemusel nic pražit, mlít ani cedit. Stačila nádoba a horká voda. Žádná sedlina, minimum nádobí a příprava, na kterou nebylo potřeba absolvovat baristický kurz. Ať už člověk mrzl někde v zimní ofenzivě v Evropě, nebo se pekl v Pacifiku na palubě bitevní lodi, mohl mít za pár okamžiků v ruce hrnek horkého kafe a na chvíli něco, co připomínalo normální život.

Po válce odešli do civilu nejen vojáci. S nimi se vrátil i návyk na instantní kávu. Výrobci ji dál zdokonalovali, zlepšovali chuť i zachování aromatických látek a z vojensky praktické nouzovky se během poválečných desetiletí stal běžný výrobek v domácnostech po celém světě. Dnes nám připadá tak obyčejná, že člověka sotva napadne, jak velkou část své kariéry strávila v uniformě.

Války jsou jedny z nejhorších projektů, jaké lidstvo umí rozjet. Nedá se jim ale upřít jedna podivná vlastnost: když miliony lidí potřebují něco rychlejšího, lehčího, spolehlivějšího nebo jednoduššího, vývoj dostane pořádný kopanec. A některé z těch věcí potom z bojiště doputují až do našich kuchyní.

Tímhle otevíráme náš Kabinet vojenských kuriozit. Neděle budeme věnovat podivným vynálezům, nápadům a příběhům, ve kterých má armáda prsty mnohem víc, než byste čekali. Co máme vytáhnout z kabinetu příště?

Představte si, že zvednete telefon, objednáte si bombu na tank před vámi a ta za 1:24 dorazí. Tohle není sci-fi, to opra...
12/09/2026

Představte si, že zvednete telefon, objednáte si bombu na tank před vámi a ta za 1:24 dorazí. Tohle není sci-fi, to opravdu umíme. Máme na to dokonce speciálně cvičené vojáky - říká se jim "JFO" (Joint Fires Observers). Ti ukážou prstem do mapy a za chvíli tam začne padat oheň.

Nejčastěji si říkají o palebnou podporu dělostřelectva, protože to je nejlepší poměr ceny a efektu. Dnešní houfnice se dokážou postarat o cíle desítky kilometrů vzdálené, střílí po balistické křivce za horizont. Když ale situace vyžaduje zásah ze vzduchu, JFO spolupracují s předsunutými leteckými návodčími - JTAC. Předají jim informace o cíli a mohou se podílet na navedení letounu. Konečné povolení k použití letecké munice však vydává JTAC.

Pokud jsou vhodné stroje už ve vzduchu a mají potřebnou munici, může být doba od požadavku po zásah překvapivě krátká.

Tohle spojení ukazuje, jak moc si jsou pozemní a vzdušné síly ve skutečnosti blízké. Spolupracujeme, nejsme dva oddělené světy. A jestli chcete vidět, jak moc umíme spolupracovat, doražte tuhle sobotu do Mošnova na Dny NATO v Ostravě / NATO Days in Ostrava! Největší vojenská akce v roce je sice primárně o letadlech, ale my tam budeme taky. A vstup je zadarmo, takže zaplatíte jen za dopravu a občerstvení (kterého tam bude hodně). Doražte!

Mimochodem, kdybyste byli JFO, v jakém případě byste volali blízkou leteckou podporu? Co třeba v zácpě při odpolední špičce? 🤔

Dnes je to čtvrt století, kdy teroristé zaútočili na New Yorská dvojčata. Umřelo přitom skoro tři tisíce lidí. Byl to al...
11/09/2026

Dnes je to čtvrt století, kdy teroristé zaútočili na New Yorská dvojčata. Umřelo přitom skoro tři tisíce lidí. Byl to ale jen první výstřel. Potom následovaly dvě dekády něčeho, co politici nazvali "Válka proti terorismu".

Bylo to vůbec poprvé v dějinách a zatím i naposled, kdy některý z členů NATO zavelel: "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Amerika si řekla o pomoc a my jsme šli. Protože jsme se k tomu zavázali.

Málokdo si umí představit, jak krušné byly naše začátky v Afghánistánu. Jistě, měli jsme za sebou už Pouštní bouři a mise na Balkánu. Ale když jsme přijeli do vzdálené středoasijské země se zastaralým středoevropským vybavením, byli jsme pro Američany něco jako chudí příbuzní. Hodně chudí a hodně vzdálení. Ale sloužili jsme nejlépe, jak jsme mohli.

Patrolovali jsme, hlídali check-pointy, komunikovali s civilním obyvatelstvem a snažili se ho získat na svou stranu. Obnovovali jsme zemi, pomáhali stavět školy a hloubit studny. Plnili jsme úkoly, které jsme dostávali. Často jsme přitom byli v ohrožení života, nebezpečí číhalo všude. Někteří z našich kamarádů zemřeli. A umírali i vojáci jiných národností. Nejvíc umírali afghánští vojáci samotní. Doma po nich zůstaly rodiny, u jednotek kamarádi.

Jsme přesvědčení, že jsme tehdy v našich dílčích úkolech obstáli, i když celá podivná "válka proti terorismu" dopadla tak, jak dopadla. Pomohli jsme spojencům a věříme, že oni na naši pomoc nezapomněli.

Dnes tedy vzpomínáme nejenom na lidi, kteří zahynuli 11. září 2001.

11/09/2026

Work hard, play hard! My vojáci si v práci mákneme a proto si po ní zasloužíme zábavu. Typickým koníčkem vojáka je motorka. Vzrušení z rychlosti, cesta s přáteli a mysl v zenu při dlouhé jízdě v krajinou. Jistě si to umíte představit, aniž bychom o tom dlouze básnili. O minulém víkendu jsme si dali další motosraz. Ochutnejte atmosféru, jakou si umíme udělat, když sundáme uniformy a máme volno. 💚

Čtrnáct tun a přesto umí plavat. Zdraví 30mm automatickým kanonem. A když se kolem vás po louce přežene 65 km/h, cvrnkne...
10/09/2026

Čtrnáct tun a přesto umí plavat. Zdraví 30mm automatickým kanonem. A když se kolem vás po louce přežene 65 km/h, cvrnknete si do textilu. Bévépéčka jsou - navzdory svému věku - impozantní kusy oceli. Už příští rok je začneme nahrazovat zbrusu novými CV90. Tím spíš vám ale chceme na Dnech NATO ukázat, co umí. Co vás čeká?

Uvnitř vozidla sedí velitel, řidič a střelec. Za jejich zády je výsadek, který vyskáče v místě, kde je to pro ruční práci nejbezpečnější. Bojové vozidlo ale není jenom taxík do nevlídného prostředí. I po vysazení vojáků může pokračovat v jejich podpoře těžkými palubními zbraněmi.

BVP-2 a jeho výsadek samozřejmě na tu práci nejsou sami. Tentokrát jim jako podporu přidělíme vrtulník vyzbrojený legendárním minigunem, tedy vícehlavňovým rotačním kulometem. Jestli jste tenhle automatický sekáček na maso ještě nikdy neslyšeli pracovat, máte se na co těšit.

A protože je naše práce ze své podstaty nebezpečná, na závěr ukážeme, jak se dokážeme postarat o raněné. Protože nenechat kamaráda v průšvihu je součást úkolu, ne něco navíc. I tahle pomoc přijde ze vzduchu - přiletí vrtulník a provede MEDEVAC.

Dny NATO se konají 19. a 20. září v Mošnově a vstup je zdarma. Přijeďte se podívat na bévépéčka v pohybu a na lidi, kteří s nimi umějí pracovat. A kdo jste v nich sami sloužili, napište nám, na co se při jízdě uvnitř nedá zapomenout.

Rozkaz zněl jasně: "Nahraďte vejtřasku!" V našem seriálu o legendárních vojenských náklaďácích jsme se vám nabásnili o t...
09/09/2026

Rozkaz zněl jasně: "Nahraďte vejtřasku!" V našem seriálu o legendárních vojenských náklaďácích jsme se vám nabásnili o tatrovácké páteřové rouře a výkyvných polonápravách. Když jsme ale konečně dostali možnost nahradit těžce zastaralé vozy Praga V3S, rozhodli jsme se pro auto, které zjevně v tatrovácké škole nedávalo moc pozor. Sice má na znaku logo Tatra, ale pod kapotou najdete úplně jiné součástky než u jeho předchůdců.

Proč tahle revoluční změna? Na většinu vojenských úkolů totiž není potřeba ocelový obr. Náklaďák je pro nás vojáky taxík, stěhovák pro pojíždění na útvaru kolem komína i objemnější batoh na delší cesty. Ne vždy musí být supersilný, pancéřovaný ani extrémně terénní, hlavně když je spolehlivý, zvládne spoustu druhů nástaveb a je dost levný na to, aby se dal pořídit ve vysokém množství. Tedy… to vysoké množství berte s rezervou. Vysoké tisíce V3S nakonec nahradilo jen necelých 600 Tater 810. A tak musely V3S přece jen v některých úlohách ještě zůstat. Rádi bychom nahradili i ten zbytek, ale voják slouží s tím, co dostane od státu. Pojďme teď ale na technická data!

Podvozek stojí na žebřinovém rámu a tuhých portálových nápravách. Slovo “portálové” nemá nic společného s magií. Znamená to, že má převody u kol, a proto může být těleso nápravy výš než jejich středy. Což znamená víc místa pod vozidlem. Když se pod tuhle krásku mrknete, zjistíte, že je překvapivě vysoko a bříškem jenom tak o nic neškrtne. Pro vojenské použití dobrá vlastnost.

A výkon? I tady je změna - namísto vzduchem chlazeného motoru dorazil kapalinou chlazený šestiválec s výkonem 240 koní a točivým momentem 920 Nm. Nosnost pět tun. Oproti vejtřasce toho uveze výrazně víc, rychleji a bezpečněji.

Do výbavy patří také centrální huštění pneumatik. Řidič může tlak měnit podle podloží, takže na silnici a v měkkém terénu nemusí jezdit se stejným nastavením. Zvládne překonat devadesáticentimetrový příkop a brodit vodu hlubokou 1,2 metru. Samozřejmě na to ale potřebujete dobrého řidiče, protože kočírovat Tatru není jako práce s buzolou, děti. I tahle mašina se dá samozřejmě převrhnout nebo utopit, když je řidič poleno.

Osmsetdesítka taky skoncovala s režimem "všechno si uděláme sami". Ono je sice hezké mít všechno vyrobeno v Česku. Člověku to dodá pocit hrdosti, že? Jenomže to taky znamená vzdát se pokročilých zahraničních řešení a vlastní vývoj zpravidla stojí výrazně víc než samotný nákup. Holt se těch náklaďáků už nevyrábí statisíce, ale jenom stovky. A proto jsou kabina a motor od francouzského Renaultu a převodovka od německé ZF. Ale to, co jsme uměli za rozumné náklady vyrobit doma, zvládli podomácku konstruktéři z Kopřivnice.

Tatra 810 je - kromě hiluxu - asi to nejčastější zelené auto, jaké můžete na silnicích potkat. Daří se vám to někde pravidelně? Pochlubte se nám v diskuzi!

Těmhle třem hodnostem veřejnost rozumí nejméně. A není se čemu divit, jsou zvláštní a je jich velice málo. Jejich hodnos...
08/09/2026

Těmhle třem hodnostem veřejnost rozumí nejméně. A není se čemu divit, jsou zvláštní a je jich velice málo. Jejich hodnosti jsou stříbrné, tedy nižší než důstojnické. Přesto však má zkušený praporčík většinou výrazně větší respekt než čerstvě jmenovaný poručík. Jak je to možné? Pojďme si praporčíky vysvětlit.

V minulých dílech seriálu jsme si představili mužstvo tvořené vojíny a svobodníky, potom poddůstojníky a následně naše "seržanty" - rotmistry, kteří jim velí. Praporčíci jsou nad nimi všemi. Častěji je však najdete spíš ve štábu než v poli, většinou v blízkosti velitelů.

Pro důstojníky jsou totiž vojáci, kteří prošli celým stříbrným sborem, velice užiteční. Po mnoha letech služby od nejnižších pozic mají totiž spoustu praktických zkušeností. A chytrý velitel své teoretické vědění konfrontuje s praktickými zkušenostmi. Tím je teorie i praxe v rovnováze.

Praporčíci mají navíc další roli: Měli by fungovat nejenom jako prodloužená ruka velení směrem ke stříbrným, ale zároveň by měli u velení hájit zájmy stříbrných. Jak jistě víte, v armádě nemáme žádné odbory. Tam, kde se střílí, se velí, nikoliv diskutuje a vyjednává. Ale dobrý velitel přesto o zpětnou vazbu stojí. Stejně tak stojí o to mít povědomí o náladách mezi vojáky. A to mu poskytuje právě jeho praporčická rada.

Tyhle tři hodnosti tak mají zvláštní - a místy až vzájemně rozporuplnou roli. Jsou rozkročení mezi řadovými vojáky a velením. I proto se snažíme povyšovat mezi ně ty muže a ženy, u nichž jsme přesvědčení, že na to mají.

Mimochodem, zvláštní blízkost k důstojníkům můžete vidět už na výložkách praporčíků. Podívejte se na jejich insignie: praporčík má tři kolejničky - stejně jako má nadporučík tři "mercedesy". Nadpraporčík má čtyři kolejničky, stejně jako má kapitán čtyři "mercedesy". A i když se v jedné písničce zpívá, že "major nosí velkou hvězdu", stejně nosí velkou hvězdu i štábní praporčík - nejvyšší z praporčíků. A to není náhoda. Tomu odpovídají i jejich platy.

Kdybyste totiž povýšili praporčíka na poručíka, de facto byste ho degradovali a zároveň mu i snížili plat. Proto když povyšujeme některého z praporčíků do zlatého sboru, většinou už dostane rovnou vyšší než základní důstojnickou hodnost. Zajímavé, že?

Je to už teď trochu jasnější? Máte nějaké otázky? Příští týden se podíváme na nižší důstojníky.

06/09/2026

Ještě jedno ohlédnutí za tímhle týdnem! Chcete vidět víc? Na našem profilu najdete reels z akce!

05/09/2026

Jsme unavení, ale spokojení! Letošní Svatováclavský pohár byl znovu náročný a znovu pozvedl standard a úroveň nejen střeleckou, ale také organizační a dokázal naplnit a předčít snad všechna očekávání, jelikož po vyhlášení výsledků se slova chvály od soutěžících na nás valila ze všech stran.

Svatováclavák není jen o ovládání mnoha druhů zbraní, ale i o fyzičce, komunikaci, adaptabilitě, konzistenci v propojeni s kognitivními schopnostmi každého střelce.

Účast byla už jako obvykle mezinárodní, krom Slováků, Francouzů a Estonců dorazili třeba i kolegové z africké Keni. Samozřejmostí je již meziresortní spolupráce s útvary Policie České republiky, kterou letos oficiálně zastupovalo SPJ hlavního města Praha.

A jak to dopadlo? 65 týmů se dělilo na tři kategorie:

Divize Light
1.misto SPJ Brno Policie České republiky
2.misto 41.mechanizovaný prapor "gen.Josefa Malého"
3.misto 102. průzkumný prapor
4.misto 15. ženijní pluk Bechyně
5.misto 44. lehký motorizovaný prapor

Kategorie SOF
1.misto 601. skupina speciálních sil
2.misto SON Celní správa České republiky
3.misto CPSS - Centrum podpory speciálních sil
4.misto Útvar rychlého nasazení - URNA PČR
5.misto 601. skupina speciálních sil

Kategorie Infantry NVG
1.misto 43. výsadkový pluk
2.misto 13. dělostřelecký pluk "Jaselský"
3.misto Aktivní zálohy 41. mechanizovaného praporu Žatec
4.misto 42.mechanizovaný prapor "Svatováclavský" Tábor
5.misto 42.mechanizovaný prapor "Svatováclavský" Tábor

A top 3 mezinárodní tymy byly:
1.misto Komando Lynx Polícia Slovenskej republiky
2.misto K komando Politsei- ja Piirivalveamet
3.misto Commando Parachutiste de I Air n 20 Armée de l'Air et de l'Espace

Dejte si ochutnávku z videa. Rádi bychom vám ukázali víc, ale protože se téhle soutěže účastní spoustu profíků, kteří z podstaty své služby nemůžou ukazovat své obličeje, budete si muset vystačit se zběžným náhledem.

Přesně před 87 lety vznikly v Polsku druhé československé legie! Tyhle dějiny jsou málo známé, a proto je připomínáme! P...
03/09/2026

Přesně před 87 lety vznikly v Polsku druhé československé legie! Tyhle dějiny jsou málo známé, a proto je připomínáme! Pojďme ale od začátku: v září 1938 nás nejprve Mnichovská dohoda připravila o pohraničí a v březnu 1939 nás Německo okupovalo. Tím porušilo Mnichovskou dohodu, kterou si předtím vynutilo.

Během těchto měsíců odcházely z naší země tisíce chlapů, kteří se odmítli smířit s novými pořádky. Jednoduše nemohli přijmout podřízenost německým nacistům. Bylo ale dost těžké najít místo, kam odejít. Mnoho z nich intuitivně zamířilo do Polska. Tam ale nebyli přijímáni s nadšením. Československo nemělo s Polskem přátelské vztahy. Ve vzduchu stále visely čerstvé vzpomínky z války o Těšínsko. Poláci se navíc podíleli na porcování Československa po Mnichovu. A proto jsme k nim neměli důvěru, ani oni k nám. Zpětně můžeme říct, že to byla obousměrná historická hloupost. Být obě naše země prozřetelnější, mohli jsme být spojenci.

Ale tehdy jsme spojenci nebyli. Po chladném přijetí následovaly dlouhé měsíce, kdy Poláci nechtěli o československých jednotkách na svém území ani slyšet. Češi a Slováci byli frustrovaní, protože odešli od svých rodin a blízkých proto, aby bojovali proti Němcům, ne aby seděli na zadcích. A paradoxně to byli až Němci, kdo Poláky přesvědčil, že naše muže potřebují.

1. září 1939 totiž nacisti napadli Polsko. Moderní ocelová armáda drtila polskou armádu na koních jako mlýnek na maso. Ne že by se Poláci nebránili statečně, ale se svým vybavením jednoduše nemohli obstát. Doba kozáků už byla dávno pryč, Němci sedlali panzery. Dva dny po zahájení útoku naši muži dostali zelenou. A do jejich formování se nepustil nikdo jiný než podplukovník Ludvík Svoboda – veterán první světové války, legionář bojující v Rusku proti Rudým a kariérní důstojník první republiky.

Válka v Polsku ale netrvala dlouho. Sověti měli s Němci podepsanou tajnou dohodu Ribbentrop-Molotov, v níž se dohodli na přepadení Polska společně. Jenom počkali 17 dní, aby nevypadali jako agresoři, a pak se dali do masakrování polských vojáků z východu. A tady je třeba otevřeně připomenout, že Sovětský svaz nebyl obětí druhé světové války. Kreml nese za rozpoutání druhé světové války stejný díl viny jako Berlín.

6. října bylo hotovo. Polsko bylo zničeno a odsouzeno stát se nejvíce poničenou zemí druhé světové války. 17 % polských občanů mělo během následujících let umřít při popravách, v koncentrácích nebo v bojích.

A co naše nově vzniklé legie? Ty se ocitly v sovětské internaci. A čekal je tam dlouhý pobyt. Stejně jako předtím nemohly přesvědčit o svém nasazení do boje Poláky, teď je čekalo přesvědčování Kremlu. A i ten s jejich nasazením souhlasil teprve až potom, co Hi**er napadl Sovětský svaz.

Ale to už je další kapitola a o té zase jindy. Dnes si připomínáme naše chlapy, kteří prokázali neuvěřitelné odhodlání bránit svou vlast, i když v tu chvíli už neexistovala.

Děkujeme.

Nikdy nezapomeneme! 🇨🇿

Address

London

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Pozemní síly AČR posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Organisation

Send a message to Pozemní síly AČR:

Shortcuts

Share