09/07/2024
Josef Boris Vuchterle (25. 5. 1891 - 21. 12. 1923)
Mladý Chod pánem přístavu Vladivostok
Statečně se účastnil mnoha rozvědek České družiny, přičemž se podílel na přípravě zajetí celého praporu českých vojáků rakousko-uherské armády. U Zborova vedl do útoku 10. rotu 1. pluku, byl raněn do páteře a do smrti zůstal invalidou. V pouhých sedmadvaceti letech se stal velitelem všech spojeneckých jednotek v přístavu Vladivostok. Každá ze spojeneckých zemí mu udělila vysoké vojenské vyznamenání.
Josef Vuchterle se narodil manželům Růženě a Petrovi Vuchterlovým 25. května 1891 ve vsi Vránov v okrese Horšovský Týn na Domažlicku. Studoval ve Kdyni, Plzni a Praze. Po dokončení obchodní akademie odjel roku 1911 do Kyjeva, kde působil jako účetní. Neskrýval své protihabsburské názory, a když jej v carském Rusku zastihla první světová válka, neváhal ani okamžik a v srpnu 1914 vstoupil do řad České družiny - první vojenské jednotky českých krajanů v Rusku.
Po slavností přísaze České družiny na Sofijském náměstí v Kyjevě s ní odešel na frontu a v řadách 2. roty provedl řadu úspěšných rozvědek. Významně se podílel na přípravě operace, během které byl 3. dubna 1915 zajat téměř celý rakousko-uherský 28. pěší pluk zvaný "Pražské děti". Této události bylo následně využito ruskou propagandou jako důkaz, že Češi nechtějí bojovat za monarchii. Sami Rakušané, kteří potřebovali najít viníky vlastních vojenských neúspěchů, tomu uvěřili a Čechům dlouhodobě nedůvěřovali. Vuchterle, přáteli přezdívaný "Kubásek", platil za velice schopného a odvážného rozvědčíka - byl povýšen a odeslán do důstojnické školy. Podporučík Josef Vuchterle byl v říjnu 1916 vyznamenán Řádem sv. Stanislava III. stupně s meči a stuhou, v prosinci téhož roku přijal pravoslaví a jméno Boris, byl vyznamenán Řádem sv. Anny IV. stupně s nadpisem "Za udatnost" a ještě před koncem roku byl povýšen na podporučíka. V květnu 1917 se stal velitelem 10. roty 1. čs. střeleckého pluku "Mistra Jana Husi", kterou vedl 2. července 1917 do útoku v legendární bitvě u Zborova. Svou jednotku rozdělil na dvě půlroty a úspěšně podporoval útok 8. roty na první linii zákopů, které společnými silami dobyly. Po krátké konsolidaci vyrazily společně do druhé nepřátelské linie. Když se boj přenesl až ke vsi Travotluky, byl Vuchterle raněn střepinou granátu do pravého zápěstí, odebral se na obvaziště a po ošetření rány se vrátil zpět k jednotce. O necelý týden později, 9. července 1917, byl během hektického tarnopolského ústupu raněn podruhé, tentokrát do páteře. Toto zranění bylo daleko vážnější a učinilo z něj doživotního invalidu. Osm měsíců strávil na léčení a do služby ve štábních funkcích se mohl vrátit až na přelomu let 1917 a 1918. Za statečnost u Zborova i u Tarnopolu byl vyznamenán Zbraní řádu sv. Jiří.
Do bojů čs. legionářů proti bolševikům sice nemohl přímo zasáhnout, přesto byl neúnavný v práci, která mu jako legionáři-invalidovi byla svěřena. V hodnosti kapitána velel invalidovně čs. legionářů ve Vladivostoku. Tam se také stal od 19. září 1918 velitelem všech spojeneckých vojsk. Bylo mu pouhých 27 let, když se coby podplukovník stal velitelem Vladivostoku s odpovědností za kontingenty československých, ruských, japonských, amerických, britských, francouzských, italských a dalších vojáků. Spojenečtí velitelé oceňovali jeho diplomatické schopnosti i jazykové nadání a k jeho váženosti jistě přispívala i pověst válečného hrdiny. Ve služební dokumentaci byla jeho práce zhodnocena slovy: "Výborný v každém ohledu." K ruským vyznamenáním tak přibyla i další významná ocenění do spojeneckých vlád. Jen namátkou: britský Řád za vynikající služby, francouzský Řád čestné legie, japonský Řád posvátného pokladu, čínský Řád pruhovaného tygra, italský Řád sv. Mořice a Lazara, československý Řád sokola s meči. Podplukovník Vuchterle se podílel také na organizaci návratu legionářů z Ruska do Československa. Nakonec byl jmenován velitelem transportu na lodi "Ixion" plavící se do Kanady, kde převzal velení nad všemi čs. částmi, které se přes Kanadu dopravovaly domů. Kanaďané jej jmenovali čestným doživotním členem důstojnického sboru pluku The Royal Canadian Regiment.
Po návratu do vlasti se stal zástupcem náčelníka Likvidačního úřadu zahraničních vojsk při Ministerstvu národní obrany a následně přednostou Kanceláře čs. legií (KLEG), kde se mimo jiného staral o nemocné a invalidní legionáře. Vuchterle se i v republice prokazoval jako schopný a talentovaný důstojník a úředník, vhodný pro povýšení na generála nebo jmenování diplomatem. Jeho válečné zranění mu však stále přinášelo mučivé bolesti. Nakonec stálo i za jeho předčasnou smrtí. Plukovník Josef Boris Vuchterle zemřel 21. prosince 1923 v Praze ve 32 letech.
Vuchterle byl členem Jednoty Československé obce legionářské ve Staňkově a po smrti převzala jeho jméno do názvu Západočeská župa ČsOL "Br. plk. Josefa B. Wuchterle". Ačkoliv se on sám podepisoval vždy česky, po smrti se jeho jméno častěji uvádělo v německé podobě.
