R-S 72 Nízká

24/07/2026

Už máte ulovenou naší cache? Ne? Tak teď si lov můžete zpestřit i návštěvou.
https://www.geocaching.com/geocache/GCQ99X_r-s-72

02/06/2026

I skladník ve šroubárně si může přečíst knížku Obec Těchonín a život pod Suchým vrchem v originále! Vše důležité jsem už sepsal níže, takže pokud máte rádi historii hor Orlických a lidí, kteří v nich žili, nemůžete nákupem zde novotou vonící knížky udělat chybu.

Regionální publikace mívají oproti těm ostatním výhodu v tom, že je většinou sepisují lidé, kteří v popisované oblasti žijí, nebo se pohybují a znají jejich historii, případně ví, koho se na tu historii zeptat a kde bádat. Pavel Vašata se tímto zařazuje mezi nesmrtelné, minimálně pro rodnou vísku a to zcela zaslouženě.

I když jste třeba Těchonínem jen projížděli cestou na tvrz Bouda, nebo jste ho zahlédli z rozhledny na Suchém vrchu (ta se měnila v čase jak dubnové počasí), stojí za to si jí koupit. Přečtete si příběhy, které vás myslím zaujmou, mnohé překvapí a budete se moci ve stroji času za pomoci listování tímto krásným knižním počinem dostat do dob dávno minulých, tu veselých, onehdy smutných, ale hlavně do hor nám všem tak moc blízkým svou tajemností, krásou, vůní lesů a luk. Hory, které naštěstí z velké části zůstaly jak je znali ti všichni z Pavlova vyprávění.
Ať vám čtení "chutná" tak jako voda ze Suchého vrchu. Mimochodem, kdo jste kdy pili vodu ze studánky ve tvrzi Bouda, mi dáte za pravdu, že je nadpozemsky chutná. Pavlova knížka je pozemsky krásná a patří mu za ní velký dík.

Co by kdejaká obec dala za to, kdyby měla někoho jako je Pavel Vašata. Proč? Protože lidí, kteří své rodné vísce (ač v ní již nebydlí) věnují tolik času při sbírání informací či artefaktů s ní spojených, bádání v archivech i rodinných fotoalbech a vzpomínkách pamětníků a pamětníků pamětníků (a pamětnic) je málo. Přesto měl právě Těchonín obrovské štěstí hned na tři - Antonína Špinlera (1916-1999), Emila Trojana (1947-2012) a stále naštěstí má i zmíněného kamaráda Pavla Vašatu.
Kdo ho znáte, tak víte, že kromě krásných obrázků ze svých častých cyklovýpadů po Východních Čechách (vřele doporučuji, neb fotky jsou to krásné a mnohé se i dozvíte o historii míst zapomenutých), věnuje své nemalé úsilí právě sběru všeho co s Těchonínem a okolím nějak souviselo či souvisí. Navazuje tak na práci obou již nežijících pánů a sestavil krásnou knížku právě o Těchonínu, životě v něm i pod Suchým Vrchem a okolí.

Knížka doslova voní novotou a nejen pro místní, ale i pro nás, poblázněné Orlickými horami, kde jsme strávili haldu let, je to něco, co prostě mít v knihovně je povinná jízda.

V knížce se dozvíte hromadu informací, které možná pro mnohé z vás (aniž bych vás chtěl podceňovat) budou zcela nové a Pavel je zpracoval s trpělivostí sobě vlastní. Knížku vybavil fotkami ze své sbírky i oněch rodinných alb a samozřejmě i poklady nalezenými v archivech.

Těchonín může být na svého rodáka pyšný, protože takovou knížku opravdu nemají i daleko známější obce.

A kde ten papírem a dávnými časy vonící poklad můžete sehnat?
Jest to jednoduché - cituji z příslušných stránek:

🎈Knihu vydal Obecní úřad Těchonín a její výroby se skvěle ujala firma TG TISK Lanškroun. Kniha je ve formátu A4, obsahuje 192 stránek a téměř 400 fotografií. Vydáno bylo 600 ks.
Objednání knihy nebo případné dotazy můžete směřovat přímo na autora knihy pavel.ct[zavináč]seznam.cz, tel: 605590804, www.techonin.net, případně na Obecní úřad Těchonín - www.techonin.cz.
Cena knihy je jednotná - 320 Kč (+případné poštovné).
Později bude kniha k dispozici také v Infocetrech Jablonné n. O., Letohrad a Králíky.

Pavlovi patří za jeho počin velký dík, ke kterému se já speciálně velmi velmi rád přidávám a přeji knížce, aby se nejen dobře prodávala, ale hlavně udělala radost všem, kterým se dostane do rukou.

Krásná práce panáčku!

22/04/2026

Letí to, Tome. Ale přesto jsem se s tvým odchodem doteď nesrovnal a vím, že se ani nikdy nesrovnám. 💔
Tak zdar jak sviňa od všech, kterým nekonečně chybíš. A že nás je... Ale to asi shora vidíš sám den co den.
Modré nebe kamaráde.

20/04/2026

Pozor pozor, hledá se majitel téhle vynikající modré lahve s roboty.
V sobotu nás navštívila skupina kluků fotbalistů z Pardubic, kteří měli nějaké soustředění v Rokytnici v Orlických horách, nebo zde minimálně bydleli.
Provedli jsme je bunkrem a na konci prohlídky jsem se dočkal i potlesku, který mě nebývale potěšil.
Každopádně, někdo z kluků si u nás na stole zapomněl lahev (vypitou) ve které zřejmě měl nějaký pomerančový nápoj či tak něco. Pokud byste náhodou někdo tušil, co to mohlo být za partu a měli na ně nějaký kontakt, budeme rádi za předání. Bylo by škoda, kdyby se robotí lahev nevrátila původnímu majiteli.

Netušili by třeba z FK Pardubice, jestli to nebyl někdo od nich?

31/03/2026

Vše co jsem chtěl říct už jsem řekl v příspěvku níže...

Dnes ráno nás opustil další kamarád, Petr Soukop.
Nadpozemský fanda letadel a skvělý fotograf všeho co nejen v našem letectvu od devadesátých let létalo. Roury, vrtule, mixéry, zkrátka vše co vonělo leteckým petrolejem a dotklo se kdy ranvejí - míst pro Petra zaslíbených - letišť.
Možná na prstech jedné ruky by se daly spočítat publikace o letectvu u nás co vyšly a NEBYLA by v nich ani jedna Petrova fotka.
Jeho snímky zdobí i nejednu kancelář či monitor těch, co mají letadla fakt rádi. Byl zakladatelem stránek www.warbirds.cz ze kterých později přešel na F. a své snímky až do ledna letošního roku tak vkládal na WarBirds.cz.
Když k nám před 25 lety dorazil na R-S 72 Nízká, provedl jsem ho objektem a pak už jsme kecali jen o letadlech a bunkrech a zase o letadlech a zase o bunkrech.
Krátce po vzniku naší databáze www.opevneni.cz jejímž duchovním otcem je BlooDiK, se k nám Petr přidal a objížděli jsme republiku s GPSkou, abychom zaměřovali objekty vzdálenější od jinak profláklých linií N, R a K, kde se nedostávalo souřadnic. Začali jsme na Bratislavě, kterou jsme tenkrát celou prosvištěli od brzkého rána až do pozdního večera a Petr fotil, zatímco my jsme zaměřovali.
Pak jsme se s jeho Oktávkou vydali na MO, kterým nás provedl náš další kamarád Míra Urban a zase Petr fotil a my měřili. O rok později následovalo O (OP), kde jsme si užili své, ale byla to opět velmi zdařilá akce okořeněná nevšedními zážitky, které si ale teď nechám od cesty.
Jezdívali jsme spolu na Hájovnu do Ostružné, kde jsme trávili zimní i letní dovolené a Shark, což byla Petrova přezdívka, trávil pak i u BlooDiKů nejeden večer.
Naposledy jsem se s Petrem viděl na našem výletu na tehdy čerstvě otevřenou tvrz Dobrošov, která prodělala rekonstrukci a tak jsme se byli mrknout v původní bunkrologické sestavě (ještě s Juldou) jak se rekonstrukce povedla.
Výlet to byl skoro jako za starých časů, byť nám bylo o dvacet víc. Zajeli jsme na N-S 60, kde jsme si před mnoha lety též užili spoustu večerní legrace a výletní část zakončili pod rozhlednou na Šibeníku u Nového Hrádku. Tehdy jsme si sedli na verandu tamního fakt krásného turistického centra (to bylo tou dobou ještě zavřené), koukali se do kraje - výhled je tam jeden z nejhezčích snad u nás, kecali o všem možném a užívali si zkrátka společný fajn den.
Jelikož jsme se Sharkem byli odjakživa mlsný huby, nemohlo to skončit jinde jak v cukrárně v Novém Městě nad Metují, kterou jsme vyplenili od větrníků, kokosek a chlebíčků, na náměstí počochnili svými moudry pár kolemjdoucích a vydali se se zapadajícím Sluncem domů. Jelikož člověk míní a život mění, netušil sem, že tehdy vidím Sharka naposledy.
Nejvíc mu byl za poslední léta blízko hlavně BlooDiK, od kterého mi dnes ta smutná zpráva přišla.

Já se na podzim zařekl, že už sem na tuhle zparchantělou síť nevlezu, ale dnes, pro Sharka, udělám výjimku, protože vzpomínku si zaslouží i zde, kde ho sledovaly více jak čtyři tisíce fanoušků letadel.

Čest jeho památce a modré nebe...